IV.ÚS 1936/17 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 30. června 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu Petra Bartheldiho, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2017 č. j. 30 Cdo 1736/2017-39, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 22. 6. 2017, se na Ústavní soud obrátil navrhovatel Petr Bartheldi a napadá v záhlaví usnesení označené rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž bylo dovolací řízení navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2017 č. j. 68 Co 80/2017-30, zastaveno.

Z obsahu podání je zřejmé, že nesplňuje formální náležitosti a podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o ústavním soudu").

Kromě dalších vad je třeba uvést, že stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod

sp. zn. III. ÚS 3759/15

,

II. ÚS 292/16

,

II. ÚS 293/16

,

I. ÚS 879/16

,

II. ÚS 1616/16

,

I. ÚS 1778/16

,

II. ÚS 1779/16

,

III. ÚS 1057/17

; IV. ÚS 1690/17, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatel i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.

Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud však v obdobných případech opakovaného podávání takto vadných podání, dospěl k závěru, že již není nutnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení, jako postup neefektivní a formalistický.

Stejně jako ve věcech vedených pod

sp. zn. IV. ÚS 2127/16

,

II. ÚS 2506/16

,

II. ÚS 2997/16

,

II. ÚS 3787/16

,

III. ÚS 3875/16

,

II. ÚS 114/17

,

II. ÚS 302/17

,

IV. ÚS 303/17

,

III. ÚS 304/17

,

I. ÚS 712/17

,

III. ÚS 1057/17

,

III. ÚS 1359/17

,

IV. ÚS 1690/17

; jakož i v řadě dalších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 2017

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj