Constitutional Court dismisses pension claim as non-justiciable administrative remedy not exhausted. Stayer failed to use proper appeal for pension increase. Court rejects constitutional complaint for lack of procedural prerequisites. Stayer's request for recognition of resistance participation does not qualify as administrative remedy. Constitutional Court finds no significant public interest overriding individual rights. Decision upholds administrative procedure requirements for pension disputes. Stayer's arguments regarding historical persecution do not bypass administrative exhaustion. Court emphasizes strict adherence to statutory appeal mechanisms. Verdict confirms inadmissibility of constitutional complaint under Czech law.
Tchéquie (CZ)
Synthèse Legislator
Généré par l'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Pavel Mojžíš against a pension decision. The applicant argued that his pension was insufficient due to unconsidered facts regarding his pre-1989 persecution and imprisonment, while also requesting recognition of resistance participation. The court determined the complaint was inadmissible because the applicant failed to utilize the specific administrative remedy for challenging the pension increase, which is required before seeking constitutional relief. Consequently, the court ruled that the complaint did not meet procedural prerequisites under the Constitutional Court Act.
Regeste Legislator
Généré par l'IA§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 88 zákona č. 582/1991 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant fails to exhaust the specific administrative remedy prescribed by law for the contested decision.
Mots-clés
Généré par l'IADispositions légales citées
Généré par l'IATexte complet
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Mojžíše, zastoupeného JUDr. Radkem Závodným, advokátem, sídlem Litovelská 1340/2C, Olomouc, proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 21. srpna 2012 č. j. 500 317 166, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím byla porušena jeho blíže nespecifikovaná práva.
2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že stěžovateli byl napadeným rozhodnutím přiznán starobní důchod ve výši 7 019 Kč. Součástí rozhodnutí bylo také poučení o možnosti podat proti němu námitky. Stěžovatel dále k ústavní stížnosti přiložil oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 3. 1. 2017 o zvýšení vypláceného důchodu podle nařízení vlády č. 325/2016 Sb. na 7 547 Kč.
3. Součástí příloh k ústavní stížnosti je také rozhodnutí Ministerstva obrany ze dne 24. 2. 2017 č. j. 262003942/13/2017-1322, jímž byla zamítnuta stěžovatelova žádost o vydání osvědčení o účasti v odboji a odporu proti komunismu podle § 6 odst. 3 zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu.
II. Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, neboť účastník řízení nezohlednil podstatné skutečnosti, které se výrazným způsobem projevily v přiznané výši důchodu, pročež má mnohem nižší důchod, než mu podle jeho názoru náleží. V této souvislosti vysvětluje okolnosti své systematické perzekuce před rokem 1989, principiální postoje, jež zastával, a opakované věznění, které mělo dopad na dobu započítávanou jako dobu pojištění.
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení [§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přípustná.
6. Ač byl stěžovatel řádně poučen účastníkem řízení o možnosti podat námitky vůči napadenému rozhodnutí, z ústavní stížnosti nevyplývá, že by tak byl učinil. Žádost o vydání osvědčení o účasti v odboji a odporu proti komunismu za takový opravný prostředek považovat nelze, jsou jím námitky dle § 88 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.
7. Ústavní soud zároveň neshledal, že by posuzovaná ústavní stížnost svým významem podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatele, což by jinak mohlo odůvodňovat aplikaci výjimky dle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel ostatně žádnou argumentaci podporující uplatnění uvedeného ustanovení zákona o Ústavním soudu nenabídl.
8. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako nepřípustnou dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. března 2017
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj