Legislator Jurisprudence & Législation
DE FR IT EN
Analyser dans Legislator
III.ÚS 38/17 ECLI:CZ:US:2017:3.US.38.17.1 Généré par l'IA

Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of remedies; claimant failed to use appeal for confusion first.

Numéro de cause III.ÚS 38/17
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)
Ouvrir la source officielle Version Markdown lisible par machine (.md)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint against the Supreme Court's decision without a hearing. The claimant argued that the lower court violated the principle of lis pendens by proceeding with the case despite a pending action in another court. The court ruled that the claimant failed to exhaust all legal remedies, specifically the appeal for confusion, which is the required procedural step before filing a constitutional complaint.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

According to § 72 para. 3 and § 75 para. 1 of the Act on the Constitutional Court; a constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all legal remedies provided by law for the protection of their rights.

Mots-clés

Généré par l'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility appeal for confusion lis pendens principle procedural prerequisites

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
Art. 87 para. 1 lit. d) of the Constitution of the Czech Republic
Art. 90 of the Constitution of the Czech Republic
Art. 4 para. 1 and Art. 36 para. 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§ 42 odst.
§ 243c para. 1 sentence 1 of the Civil Procedure Code
§ 241a para. 2 of the Civil Procedure Code
§ 229 para. 2 lit. a) of the Civil Procedure Code
§ 42 para. 1 and 2 of the Act on the Constitutional Court
§ 72 para. 3 of the Act on the Constitutional Court
§ 75 para. 1 of the Act on the Constitutional Court
§ 72 para. 4 of the Act on the Constitutional Court
§ 43 para. 1 lit. e) of the Act on the Constitutional Court

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jiřího Kubíka, zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, Ph.D., advokátem, Bolzanova 1615/1, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. října 2016 č. j. 28 Cdo 4013/2016-121 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. února 2016 č. j. 53 Co 263/2015-73, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí s tím, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 90 Ústavy, jakož i právo garantované čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Napadeným rozsudkem Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (pro uznání) ze dne 6. 5. 2015 č. j. 20 C 46/2015-36, kterým bylo k žalobě žalobce DRUŽSTVO DOMOV, bytové družstvo, uloženo stěžovateli a Heleně Kubíkové zaplatit žalobci částku 298 021 Kč s příslušenstvím a náklady řízení, a dále (odvolací soud) uložil stěžovateli nahradit žalobci náklady odvolacího řízení.

3. Proti tomuto rozsudku brojil stěžovatel dovoláním, které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 věty první občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") odmítl s odůvodněním, že stěžovatel podle § 241a odst. 2 o. s. ř. nevymezil předpoklady přípustnosti dovolání (§ 237 o. s. ř.).

4. V ústavní stížnosti stěžovatel mj. vytknul Městskému soudu v Praze, že neuznal jeho námitku, že zahájení daného řízení brání řízení vedenému u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 360/2011, a vyjádřil názor, že došlo k porušení "principu litispendence".

5. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

6. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

7. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

8. Podle § 229 odst. 2 písm. a) o. s. ř. může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost mj. pravomocný rozsudek soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, jestliže v téže věci bylo již dříve zahájeno řízení.

9. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že soudy danou věc projednaly a rozhodly, ačkoliv tomu bránila překážka zahájeného řízení (litispendence). S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že stěžovatel se v daném soudním řízení mohl (a měl) před podáním ústavní stížnosti bránit žalobou pro zmatečnost; z ústavní stížnosti ani vyžádaného soudního spisu však neplyne, že by tento mimořádný opravný prostředek podal, natož pak, že by jej již vyčerpal (tj. dosáhl rozhodnutí o něm).

10. Ústavní stížnost tak není podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přípustná, a proto ji Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. března 2017

Jan Filip v. r.

soudce zpravodaj