Constitutional Court rejects disqualification of judge due to past business partnership with lawyer client.
Tchéquie (CZ)
Synthèse Legislator
Généré par l'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected a request to disqualify Judge Kateřina Šimáčková from hearing a constitutional complaint. The judge raised concerns about impartiality because her former law firm partner represented the complainant, though the partnership ended over a decade ago. The court ruled that a mere historical professional relationship without a direct personal connection to the case does not constitute grounds for disqualification under the relevant statute.
Regeste Legislator
Généré par l'IA§ 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; A past professional partnership between a judge and a lawyer client does not automatically ground disqualification if no direct personal link to the specific case exists.
Mots-clés
Généré par l'IADispositions légales citées
Généré par l'IAJurisprudence citée
Généré par l'IATexte complet
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Davida Uhlíře o vyloučení soudkyně Kateřiny Šimáčkové z rozhodování o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Martina Múčky, Ph.D., zastoupeného JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem, se sídlem Havlíčkova 127/13, 602 00 Brno 2, takto:
Soudkyně Kateřina Šimáčková není vyloučena z projednání a rozhodování věci vedené pod
sp. zn. I. ÚS 459/17
.
Odůvodnění:
1. Soudkyně Kateřina Šimáčková, členka I. senátu rozhodujícího o ústavní stížnosti stěžovatele vedené pod
sp. zn. I. ÚS 459/17
, přípisem ze dne 13. března 2017 oznámila předsedovi II. senátu, že by mohla vzniknout pochybnost o její nepodjatosti, jelikož právní zástupce stěžovatele v uvedené věci JUDr. Vladimír Muzikář byl v letech cca 1994 až 2001 jejím společníkem při výkonu advokacie ve společném sdružení.
2. Podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je soudce vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
3. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení § 36 zákona č. 182/1993 Sb. představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [srov. čl. 38 odst. 1, dále i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod].
4. Nezávislý a nestranný soudce je klíčovou součástí práva na spravedlivý proces, které je zakotveno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska, přičemž subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní naproti tomu o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti.
5. Funkce ústavního soudce má zvláštní povahu, v rámci které jsou na osobu soudce kladeny vysoké nároky a jsou mu stanovena přesná práva a povinnosti. Řečené se promítá na ústavní úrovni především v ustanovení čl. 84 Ústavy České republiky a na úrovni zákonné v od něj odvozeném ustanovení § 4 odst. 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, které stanovuje neslučitelnost funkce ústavního soudce s jinou placenou funkcí nebo jinou výdělečnou činností, s výjimkou správy vlastního majetku, činnosti vědecké, pedagogické, literární a umělecké. Na ústavní soudce jsou nadto kladeny značné nároky, jednak v podobě věkové hranice, jednak v podobě požadovaného vzdělání, bezúhonnosti a odborné způsobilosti.
6. Za nastíněných podmínek není možné u ústavního soudce předpokládat absenci jakýchkoli profesních vztahů, jelikož je zřejmé, že v rámci svého profesního působení před a během výkonu funkce se setkával a bude setkávat s mnohými osobami působícími v právnických profesích. Samotná existence profesního vztahu bez dalšího proto není způsobilá založit u osoby soudce podjatost - v opačném případě by totiž mohlo docházet k nadměrným překážkám v rozhodovací činnosti ústavních soudců a plnění jejich dalších povinností. Při posuzování nestrannosti osoby soudce je proto vždy třeba vycházet z předpokladu, že se jedná o profesionála schopného oddělit svůj profesní život od činnosti rozhodovací a od soukromých zájmů. Podjatost lze u soudce shledat teprve v případě, kdy je skutečně dán osobní vztah soudce k projednávané věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům.
7. Na základě výše uvedené argumentace proto II. senát Ústavního soudu, určený pro rozhodnutí o vyloučení soudce, dospěl k závěru, že v konkrétním případě existuje mezi soudkyní Kateřinou Šimáčkovou a právním zástupcem stěžovatele (obdobně jako např. v situaci, o níž rozhodoval Ústavní soud usnesením
sp. zn. II. ÚS 1502/11
ze dne 13. 8. 2012, kde byl zástupcem stěžovatele koncipient a společník advokátní kanceláře, která patří dceři ústavního soudce) pouze vztah profesní, založený někdejším výkonem advokacie ve společném sdružení, který bez dalšího není způsobilý založit podjatost soudkyně, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. března 2017
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu