Constitutional complaint dismissed as inadmissible because constitutional review was not exhausted via ordinary appeal.
Tchéquie (CZ)
Synthèse Legislator
Généré par l'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by Jan Střílek against a regional court's dismissal of his appeal. The applicant argued a violation of fundamental rights, but the court determined he failed to utilize the available ordinary appeal remedy for unclear judgments before seeking constitutional review. Consequently, the court ruled the complaint inadmissible under the Constitutional Court Act because the applicant did not exhaust the procedural remedies provided by the Civil Procedure Code.
Regeste Legislator
Généré par l'IA§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 229 odst. 4 občanského soudního řádu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted the ordinary appeal remedy available under the Civil Procedure Code for unclear judgments.
Mots-clés
Généré par l'IADispositions légales citées
Généré par l'IATexte complet
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti Jana Střílka, zastoupeného Mgr. Michalem Tandlerem, advokátem, sídlem Barvířská 125/17, Liberec, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. listopadu 2016 č. j. 18 Co 512/2016-381, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel žádá o zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť jím mělo být porušeno ustanovení čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti vyplývá, že napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové odmítl stěžovatelovo odvolání.
3. Již ze samotného obsahu ústavní stížnosti je tak zřejmé, že stěžovatel směřuje svůj návrh proti rozhodnutí, proti kterému - před podáním ústavní stížnosti - nevyužil mimořádný opravný prostředek, jenž mu byl dán zákonem k dispozici; v takovém případě podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost nemůže být přípustná.
4. Postačí připomenout, že dle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu, v rozhodném znění, je možno žalobou pro zmatečnost napadnout "pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost".
5. Platí přitom, že v ústavní stížnosti obsažené (přípustné, resp. relevantní) námitky, by stěžovatel mohl v žalobě pro zmatečnost uplatnit, neboť v daném případě by nebyl omezen důvody předvídanými v § 229 odst. 1 občanského soudního řádu.
6. Je tedy zřejmé, že stěžovatel před podáním ústavní stížnosti nevyčerpal opravný prostředek, který mu občanský soudní řád nabízí.
7. Za této procesní situace Ústavní soud (i z časových důvodů) stěžovatele nevyzýval k odstranění vad návrhu, spočívajících v tom, že k ústavní stížnosti nepřiložil žádnou z příloh ohlašovaných v jejím textu.
8. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný; o tom rozhoduje soudce zpravodaj, jenž tak učinil ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. března 2017
JUDr. Radovan Suchánek v.r.
soudce zpravodaj