Constitutional Court dismisses constitutional law petition due to missing constitutional complaint prerequisite and lack of legal representation.
Synthèse Legislator
Généré par l'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the petitioners' request to annul specific provisions of the Police Act. The applicants, unrepresented, failed to file a required constitutional complaint, which is a mandatory prerequisite for submitting a law annulment petition under the Constitutional Court Act. Consequently, the court deemed the petition inadmissible and formally dismissed it without examining the substantive constitutional arguments regarding police powers.
Regeste Legislator
Généré par l'IA§ 64 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A petition to annul a law is admissible only if filed by a person who has lodged a constitutional complaint, and the petitioner must be legally represented.
Mots-clés
Généré par l'IADispositions légales citées
Généré par l'IATexte complet
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem JUDr. Jaromírem Jirsou ve věci návrhu Davida Štěrby a Davida Štěrby, bez právního zastoupení, na zrušení a změnu ustanovení § 65 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel podání navrhovatelů, kterým se domáhají zrušení a změny ustanovení § 65 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, neboť současná úprava je podle nich v rozporu se základními právy zakotvenými v čl. 36 odst. 1 a 2, 37 odst. 2 a 3, v čl. 38 odst. 2, v čl. 39 a v čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud se nejprve zabýval formálními náležitostmi návrhu. Podle ustanovení § 64 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je oprávněn podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení ten, kdo podal ústavní stížnost, za podmínek uvedených v § 74 zákona o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení je možno podat spolu s ústavní stížností návrh na zrušení zákona nebo jeho části, jestliže jejich uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jsou-li podle navrhovatele v rozporu s ústavním zákonem. Ústavní stížnost je oprávněn podat každý, kdo tvrdí, že pravomocným rozhodnutím, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno jeho základní právo či svoboda (§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu(. Přitom je nezbytné, aby navrhovatel byl právně zastoupen (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu); z návrhu musí být zřejmé, proti jakému rozhodnutí či zásahu ústavní stížnost směřuje a musí být Ústavnímu soudu předloženo v zákonné lhůtě (§ 72 odst. 4 a 5 zákona o Ústavním soudu).
Pro absenci samotné ústavní stížnosti byli navrhovatelé vyzváni k odstranění této vady a byli poučeni o důsledku, neučiní-li tak ve stanovené lhůtě 20 dnů od doručení výzvy. Výzvy byly vloženy do příslušného P. O. Boxu, avšak v úložní době si je navrhovatelé nevyzvedli a ke dni 31. ledna 2017 nastala podle § 49 odst. 4 o. s. ř., ve spojení s § 63 zákona o Ústavním soudu, fikce doručení. Vzhledem k tomu, že zásilky byly vráceny Ústavnímu soudu v průběhu lhůty k odstranění vad, bylo na úřední desku Ústavního soudu vyvěšeno sdělení o uložení zásilky (§ 49 odst. 2 o. s. ř., ve spojení s § 63 zákona o Ústavním soudu).
V průběhu vyvěšení sdělení kontaktoval první navrhovatel telefonicky Ústavní soud s dotazem na svůj další možný postup ve věci, avšak ve stanovené lhůtě navrhovatelé nijak nereagovali a ústavní stížnost nedoplnili.
Předpokladem kvalifikovaného podání návrhu na zrušení části zákona je existence ústavní stížnosti, kterou je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že v řízení, jehož byl účastníkem, byla pravomocným rozhodnutím nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci porušena jeho práva. Navrhovatelé však v podání popisují jen své vnímání reality, boj prvního navrhovatele, trvající již od roku 2000, s údajně vykonstruovaným, lživým a křivým obviňováním, nesprávnými úředními postupy a nezákonnými rozhodnutími; nebrojí však proti žádnému rozhodnutí ani proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, a proto nelze jejich podání považovat za ústavní stížnost, pouze za návrh na zrušení části zákona.
Vzhledem k tomu, že navrhovatelé nepodali ústavní stížnost a nestali se tak osobami oprávněnými podat návrh ve smyslu ustanovení § 64 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, soudce zpravodaj podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu návrh odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. března 2017
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj