Constitutional Court annuls Supreme Court ruling for ignoring statutory time limits and violating fair trial rights.
Tchéquie (CZ)
Synthèse Legislator
Généré par l'IAThe Constitutional Court annulled the Supreme Court's decision to dismiss the appeal, ruling it violated the right to a fair trial. The appellant had requested a lawyer before the deadline expired, which legally reset the filing period, but the Supreme Court only considered the shorter judicial deadline. The Court held that ignoring the statutory time limit reset by the lawyer's request deprived the appellant of their constitutional rights.
Regeste Legislator
Généré par l'IA§ 241b odst. 3 o. s. ř.; čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod: Failure to apply statutory time limits that are reset upon a request for legal representation violates the right to a fair trial.
Mots-clés
Généré par l'IADispositions légales citées
Généré par l'IATexte complet
Nepřihlédnutí k běhu zákonné lhůty podle § 241b odst. 3 o. s. ř.
Nález
Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a Jana Musila - ze dne 7. února 2017
sp. zn. IV. ÚS 1568/16
ve věci ústavní stížnosti A. Ž., zastoupeného JUDr. Ivou Berkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Na Doubkové 1281/2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2016 č. j. 30 Cdo 2240/2014-220, jímž bylo zastaveno řízení o stěžovatelově dovolání s odůvodněním, že stěžovatel v soudem stanovené lhůtě neodstranil vytčenou vadu dovolání spočívající v nezvolení si právního zástupce, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení.
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2016 č. j. 30 Cdo 2240/2014-220 se zrušuje, neboť jím bylo porušeno právo domáhat se práv u nezávislého a nestranného soudu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Odůvodnění
Stěžovatel napadl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. února 2012 č. j. 20 Co 521/2011-110 dovoláním spojeným s požadavkem na ustanovení zástupce. Obvodní soud pro Prahu 2 o tomto návrhu rozhodl usnesením ze dne 17. prosince 2012 č. j. 22 C 207/2007-129 tak, že nevyloučil asistenta soudce z projednání a rozhodování věci (výrok I), udělil stěžovateli pořádkovou pokutu (výrok II) a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce (výrok III). Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. února 2013 č. j. 20 Co 38/2013-139 zamítl návrh na přerušení odvolacího řízení (výrok I), odmítl odvolání proti výroku I (výrok II), potvrdil udělení pořádkové pokuty (výrok III) i zamítavý výrok o žádosti stěžovatele na ustanovení zástupce pro dovolací řízení (výrok IV); dovolání v této věci Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 28. května 2013 č. j. 30 Cdo 1119/2013-175.
Poté, co nabylo právní moci rozhodnutí o neustanovení zástupce soudem, vyzval Obvodní soud pro Prahu 2 stěžovatele usnesením ze dne 25. března 2013 č. j. 22 C 207/2007-143, aby si zvolil zástupce pro dovolací řízení, a stanovil mu k tomu lhůtu v trvání 10 dnů od doručení výzvy. Stěžovatel se obrátil na Českou advokátní komoru a v průběhu soudcovské lhůty požádal o její prodloužení. Dne 19. dubna 2013 mu byl určen advokát, který 26. dubna 2013 podal dovolání. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2016 bylo řízení o dovolání zastaveno s odůvodněním, že stěžovatel v soudem stanovené lhůtě neodstranil vytčenou vadu dovolání - nezvolil si právního zástupce.
Ústavní stížností splňující náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť jím byla porušena jeho práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel má za to, že bylo porušeno jeho zaručené právo, neboť dovolací řízení bylo zastaveno bez věcného projednání, přestože dovolání podal řádně a včas. Nejvyšší soud při vydání rozhodnutí nerespektoval ustanovení § 241b odst. 3 poslední věty za středníkem občanského soudního řádu, podle kterého, požádal-li dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce, běží lhůta k podání dovolání znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto. Zamítavé usnesení Městského soudu v Praze nabylo právní moci dne 15. března 2013; lhůta tedy nemohla uplynout před 15. květnem 2013. Pokud Nejvyšší soud ve věci rozhodl, jak je uvedeno výše, zasáhl do zaručených práv stěžovatele.
Na základě výzvy se k ústavní stížnosti vyjádřil Nejvyšší soud, který uvedl, že musí dát s politováním a omluvou stěžovateli za pravdu, neboť postup dovolacího soudu nebyl správný. Stěžovatel splnil zákonnou povinnost a ve dvouměsíční lhůtě podal dovolání sepsané právní zástupkyní. Na tom nemění nic ani nedodržení soudcovské lhůty uložené mu Obvodním soudem pro Prahu 2; Nejvyšší soud přihlédl pouze k této lhůtě a opomněl přihlédnout ke lhůtě zákonné. Proto předseda senátu 30 Cdo Nejvyššího soudu navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.
Ve vyžádaném spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 si Ústavní soud ověřil tvrzení stěžovatele i Nejvyššího soudu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
Stěžovatel i účastník popsali okolnosti případu přesně, srozumitelně a shodně dospěli k závěru o pochybení Nejvyššího soudu; proto Ústavní soud na výše uvedené zcela odkazuje.
Ústavní soud ústavní stížnosti zcela vyhověl a pro porušení práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny, podle ustanovení § 82 odst. 1 a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil napadené rozhodnutí dovolacího soudu.