Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to exhaustion of remedies requirement. The proceedings were not concluded, so the remedy was not yet exhausted.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky GRANETTE & STAROREŽNÁ Distilleries a. s., se sídlem Drážďanská 80/82, 400 07 Ústí nad Labem, zastoupené JUDr. Miloslavou Coufalovou, advokátkou se sídlem Neštěmická 779/4, 400 07 Ústí nad Labem, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2016, č. j. 23 Cdo 3794/2015-180, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Stěžovatelka se v podané ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, a to pro porušení jejích ústavně zaručených základních práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 10. 2014, č. j. 56 Cm 18/2012-124, zamítl žalobu stěžovatelky, kterou se domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit částku 5.509.675,62,- Kč s příslušenstvím. K dovolání stěžovatelky Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. 5. 2015, č. j. 6 Cmo 24/2015-161, zrušil uvedený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud napadeným rozhodnutím uvedené usnesení vrchního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá, že Nejvyšší soud napadeným rozhodnutím porušil její právo na spravedlivý proces tím, že jednak učinil právní závěr, který je v extrémním rozporu s doposud provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními, a rovněž své rozhodnutí dovolací soud řádně neodůvodnil, což z něj činí rozhodnutí nepřezkoumatelné. Stěžovatelka dále namítá, že se dovolací soud odchýlil od právních závěrů, které z provedených důkazů učinily oba předchozí soudy, aniž by s touto změnou předem stěžovatelku seznámil a napadené rozhodnutí dovolacího soudu je v daném ohledu pro stěžovatelku překvapivé. Uvedený okruh námitek stěžovatelka ve své ústavní stížnosti dále podrobněji rozvádí.

II. Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti mimo jiné oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích pravomocných, a to i ve smyslu "konečných". Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [srov. například usnesení

sp. zn. IV. ÚS 125/06

ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781), usnesení

sp. zn. III. ÚS 1692/08

ze dne 22. 7. 2008, usnesení

sp. zn. I. ÚS 4033/12

ze dne 7. 11. 2012 či usnesení

sp. zn. I. ÚS 1503/13

ze dne 28. 8. 2013; všechna rozhodnutí Ústavního soudu citovaná v tomto usnesení jsou dostupná také na http://nalus.usoud.cz].

V nynější věci stěžovatelka ústavní stížností napadla rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž bylo zrušeno usnesení vrchního soudu a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Je tak zřejmé, že řízení v předmětné věci před obecnými soudy napadeným rozhodnutím Nejvyššího soudu neskončilo, ale stále probíhá, neboť se vrací do řízení před vrchním soudem. Z toho důvodu nelze hovořit o tom, že by stěžovatelka neměla k dispozici žádné jiné procesní prostředky k ochraně svého práva nežli ústavní stížnost. Vzhledem k probíhajícímu řízení před obecnými soudy dosud fakticky nedošlo ke vzniku namítané újmy na základních právech a svobodách stěžovatelky, neboť k ní může zásadně dojít až s pravomocným definitivním skončením řízení. Ústavní soud zdůrazňuje, že na řízení před obecnými soudy zásadně nahlíží jako na celek; skutečnost, že řízení před obecnými soudy neskončilo ústavní stížností napadeným rozhodnutím, tudíž v daném případě zakládá nepřípustnost podané ústavní stížnosti ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ústavní soud zásadně nemůže ingerovat do probíhajícího řízení před obecnými soudy, a tak ovlivňovat jeho výsledek; jeho přezkum je naopak namístě až tehdy, kdy je věc z pohledu obecných soudů pravomocně a konečně vyřešena.

Ústavní soud shrnuje, že s ohledem na skutečnost, že řízení ve věci nebylo skončeno napadeným rozhodnutím, ale stále běží, nedošlo dosud k vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatelky a podaná ústavní stížnost je proto nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; v dané věci nejsou splněny ani výjimečné předpoklady přijetí ústavní stížnosti vymezené v § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelce přitom nic nebrání v podání případné nové ústavní stížnosti poté, co bude řízení před obecnými soudy zcela skončeno, pokud s jeho výsledkem nebude souhlasit a bude pociťovat újmu na svých základních právech a svobodách v důsledku pochybení obecných soudů s možným vlivem na výsledek řízení.

Vzhledem k závěru o nepřípustnosti podané ústavní stížnosti postupoval Ústavní soudu podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost rozhodnutím soudce zpravodaje odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. února 2017

Jaroslav Fenyk v. r.

soudce Ústavního soudu