Constitutional complaint dismissed for procedural defects and exhaustion of remedies in Czech civil litigation.
Tchéquie (CZ)
Synthèse Legislator
Généré par l'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by Marcely Kettnerová against rulings from the City and Higher Courts in Prague. The applicant argued that the courts violated her right to a fair process by recognizing a debt twice, but the court found the complaint procedurally flawed. The decision was primarily based on the missed statutory deadline for filing the complaint against the dismissal of the claim amendment and the failure to exhaust the remedy of an action for confusion against the Higher Court's ruling.
Regeste Legislator
Généré par l'IA§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. b) a e) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all legal remedies or if the complaint is filed outside the prescribed time limits.
Mots-clés
Généré par l'IADispositions légales citées
Généré par l'IAJurisprudence citée
Généré par l'IATexte complet
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti Mgr. Marcely Kettnerové, zastoupené JUDr. Milanem Hulíkem, Ph. D., advokátem se sídlem v Praze, Bolzanova 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 104 VSPH 167/2016-175 ze dne 24. března 2016 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 196 ICm 2050/2013-87 ze dne 4. února 2016, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a vedlejší účastnice QI investiční společnost, a. s., se sídlem v Praze, Rybná 682/14, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se v průběhu ústního jednání před městským soudem domáhala určení, že dílčí pohledávky vedlejší účastnice nebyly v rámci insolvenčního řízení přihlášeny po právu. Městský soud návrh stěžovatelky posoudil jako rozšíření návrhu, nikoliv jeho upřesnění. Návrh na změnu žaloby pak zamítl a stěžovatelku poučil o tom, že odvolání není přípustné. Následné odvolání stěžovatelky vrchní soud odmítl jako nepřípustné.
2. Proti rozhodnutím městského a vrchního soudu stěžovatelka brojila ústavní stížností, neboť se domnívala, že jimi došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces. V převážné části ústavní stížnosti se vymezila vůči pravosti a výši přihlášených pohledávek. Neústavnost napadených rozhodnutí spatřovala v tom, že soudy vedlejší účastnici přiznaly pohledávku, která jí byla již dříve přiznána (v nižší výši), rozhodly tudíž dvakrát v téže věci.
3. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona). Subsidiaritu ústavní stížnosti podle tohoto ustanovení je třeba chápat nejen ve formálním, ale též v materiálním smyslu. Ústavní stížností se tudíž zásadně lze domáhat ochrany jen proti rozhodnutím konečným, nikoliv dílčím procesním rozhodnutím.
4. V případě nemeritorních rozhodnutí lze ústavní stížnost připustit, pokud jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a pokud tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo [srov. např. nález ze dne 12. ledna 2005
sp. zn. III. ÚS 441/04
(N 6/36 SbNU 53) nebo stanovisko pléna ze dne 23. dubna 2013 sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.), odst. 2]. Rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby dle § 95 odst. 2 občanského soudního řádu takovým rozhodnutím zásadně není. Případy, kdy je takové rozhodnutí možné napadnout ústavní stížností, se nicméně vyskytnout mohou [srov. stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 43/16 ze dne 15. 11. 2016 (394/2016 Sb.)].
5. V projednávané věci nebyla ovšem vůči usnesení městského soudu zachována lhůta pro podání ústavní stížnosti. Opravné prostředky proti rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby nejsou přípustné [§ 202 odst. 1 písm. d) občanského soudního řádu], lhůtu k jeho napadení je v projednávané věci třeba počítat od 4. 2. 2016, kdy bylo toto usnesení vyhlášeno při jednání. Ústavní stížnosti byla podána 4. 7.2016, tedy zjevně po uplynutí lhůty dvou měsíců.
6. Ve vztahu k usnesení vrchního soudu je potom ústavní stížnost nepřípustná. Procesním prostředkem, jehož je třeba využít před podáním ústavní stížnosti, je i žaloba pro zmatečnost [stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 ze dne 16. 12. 2008 (ST 26/51 SbNU 839; 79/2009 Sb.)]. Podle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání.
7. Napadené rozhodnutí vrchního soudu je právě takovým usnesením, přičemž ze spisu a ústavní stížnosti neplyne, že by stěžovatelka žalobu pro zmatečnost podala (podle § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu má ústavní stížnost obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností). Ve vztahu k rozhodnutí vrchního soudu tedy stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práv poskytuje.
8. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl soudcem zpravodajem jako návrh v části opožděný a v části nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. písm. b) a e) ve spoj. s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2017
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj