Constitutional Court dismisses constitutional complaint as manifestly unfounded regarding EU law application and fines.
Tchéquie (CZ)
Synthèse Legislator
Généré par l'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by EKONRAD s.r.o. against lower court decisions imposing a fine for failing to submit documents to the commercial register. The applicant argued that the courts violated her right to a fair trial and legal judge by refusing to refer questions to the European Court of Justice regarding EU law compliance. The court rejected this, citing previous rulings that established the complaint was manifestly unfounded and that stricter national laws than EU minimums are permissible.
Regeste Legislator
Généré par l'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as manifestly unfounded if the applicant has previously failed to establish a violation of constitutional rights in similar cases or if the complaint lacks legal merit based on established precedent.
Mots-clés
Généré par l'IADispositions légales citées
Généré par l'IAJurisprudence citée
Généré par l'IATexte complet
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudců Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky EKONRAD s. r. o. se sídlem v Brně, Hybešova 38, zastoupené Mgr. Jakubem Hartmanem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 456/9, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 5 Cmo 265/2016 ze dne 22. září 2016 a usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. C 53265/RD71/KSBR; Fj 55184/2016/KSBR ze dne 11. srpna 2016, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelce byla v řízení před Krajským soudem v Brně jako rejstříkovým soudem uložena pořádková pokuta ve výši 10 000 Kč za nedoložení listin do sbírky listin obchodního rejstříku, přestože k tomu soud stěžovatelku opakovaně vyzval. Vrchní soud toto rozhodnutí potvrdil s tím, že stěžovatelka měla povinnost žádané listiny předložit a této povinnosti nedostála. Neztotožnil se s jejím hodnocením, že vymáhaná povinnost je v rozporu s právní úpravou Evropské unie. S odkazem na usnesení Ústavního soudu
sp. zn. II. ÚS 2960/15
ze dne 26. 4. 2016 dospěl k závěru, že právní předpisy České republiky mají přísnější požadavky, než by odpovídalo minimálním požadavkům směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/101/ES ze dne 16. 9. 2009. Snaha o minimální harmonizaci však přísnější úpravu nevylučuje, přičemž případné nevýhodnější postavení vůči subjektům z jiných členských států Evropské unie nelze řešit soudně. Vrchní soud tedy neshledal důvod pro předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie.
2. Proti rozhodnutí vrchního a krajského soudu stěžovatelka brojila ústavní stížností, neboť se domnívala, že jimi došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces a na zákonného soudce. Porušení stěžovatelka spatřovala v tom, že soud odmítl položit předběžnou otázku, přestože šlo o soud poslední instance. Právě prostřednictvím rozhodnutí o takové otázce by bylo možné vyjasnit, zda je povinnost zveřejňovat některé údaje ve sbírce listin v souladu s unijní úpravou (případně se samotnými zásadami práva EU). Práva třetích osob seznámit se s citlivými údaji o společnosti jsou v současnosti nepřiměřeně zvýhodněna oproti právům obchodní společnosti na jejich ochranu.
3. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná o návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález
sp. zn. Pl. ÚS 85/06
ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení
sp. zn. Pl. ÚS 24/02
ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].
4. Otázkou zásahu do práv stěžovatelky způsobeného povinností přeložit listiny k jejich zařazení do sbírky listin se Ústavní soud zabýval v předchozí věci stěžovatelky (
sp. zn. II. ÚS 2960/15
). S odkazem na své závěry v jiných věcech dospěl k závěru, že ústavně zaručená práva stěžovatelky zjevně porušena nebyla. Od tohoto závěru není v projednávané věci důvod se odchýlit (stěžovatelka v této rovině ani žádný neuvedla).
5. Stejně tak není dán důvod odchýlit se od předchozích závěrů ve věci stěžovatelky v rovině práva Evropské unie. To není referenčním hlediskem přezkumu ústavnosti zákonů. Samotná aplikace unijního práva je v kompetenci obecných soudů, které mají v případě pochybností o aplikaci tohoto práva možnost, popřípadě povinnost obrátit se na Soudní dvůr s předběžnou otázkou [nález
sp. zn. Pl. ÚS 56/05
ze dne 27. 3. 2008 (N 60/48 SbNU 873; 257/2008 Sb.)]. Nepředložením předběžné otázky může dojít k porušení práva na zákonného soudce [nález
sp. zn. II. ÚS 1009/08
ze dne 8. 1. 2009 (N 6/52 SbNU 57)]. Ve věci stěžovatelky však Ústavní soud již dříve uvedl, že důvody pro předložení předběžné otázky neshledal, neboť unijní úpravou došlo k minimální harmonizaci a Česká republika byla oprávněna zavést úpravu přísnější.
6. Ve vztahu k samotnému uložení pořádkové pokuty vrchní soud srozumitelným a přiléhavým způsobem dospěl k závěru, že zde není rozpor zákonné povinnosti stěžovatelky předložit žádané listiny s unijní úpravou. Stěžovatelce tedy byla usnesením rejstříkového soudu uložena povinnost předložit listiny, což opakovaně neučinila a byla jí za to uložena pořádková pokuta. Za takového stavu neměl Ústavní soud obecným soudům z ústavního hlediska co vytknout.
7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. února 2017
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu