Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to provide mandatory legal representation. The applicant's power of attorney lacked specific authorization for the Constitutional Court, violating procedural requirements. Consequently, the court rejected the request to annul the lower court decisions. The applicant failed to cure the defect within the statutory deadline, leading to the dismissal of the entire complaint. The court emphasized strict adherence to representation rules under the Constitutional Court Act. This case highlights the necessity of precise legal representation in constitutional proceedings. The ruling reinforces that procedural defects can bar substantive constitutional review. Legal counsel must explicitly authorize representation for the Constitutional Court. Failure to comply results in automatic dismissal of the complaint. The decision underscores the importance of formal compliance in constitutional litigation.

Ústavní soud rozhodl dne 15. února 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu Eduarda Zetě, bez právního zastoupení, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. srpna 2016 č. j. 57 Co 753/2015-149, a proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 16. září 2015 č. j. 12 C 1/2014-119, za účasti 1) Krajského soudu v Ostravě, a 2) Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí, jako účastníků řízení, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem ze dne 25. listopadu 2016 se Eduard Zeť (dále jen "stěžovatel") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavněprávně garantovaná základní práva a svobody.

V konkrétní rovině stěžovatel namítá porušení práva na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Vzhledem k tomu, že návrh stěžovatele neobsahoval zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") stanovené náležitosti, byl stěžovatel dopisem ze dne 1. prosince 2016 č. j.

IV. ÚS 3919/16-8

(doručení do vlastních rukou stěžovatele vykázáno dne 9. prosince 2016), vyzván k odstranění nedostatku povinného právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem, k čemuž mu byla stanovena lhůta 30 dnů od okamžiku doručení výzvy, s upozorněním, že po jejím marném uplynutí bude návrh odmítnut. Tatáž výzva ze dne 18. ledna 2017 č. j.

IV. ÚS 3919/16-9

, byla dne 23. ledna 2017 doručena i do datové schránky Mgr. Pavla Szkandera s tím, že nebude-li nedostatek povinného právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem odstraněn ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, bude návrh odmítnut.

Ačkoliv totiž stěžovatel k návrhu připojil kopii plné moci udělené dne 22. listopadu 2014 Mgr. Pavlu Szkanderovi, advokátovi, se sídlem ve Frýdku-Místku, Svatoplukova 1209, tato nesplňovala podmínky stanovené § 72 odst. 2 ve spojení s § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, neboť nebyla výslovně udělena pro zastupování před Ústavním soudem (v konkrétní věci).

Ústavní soud je nucen konstatovat, že přes opakovanou výzvu a poučení mu stěžovatel do dnešního dne nezaslal plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení před Ústavním soudem, přičemž lhůta stanovená stěžovateli k odstranění této vady podání marně uplynula. Proto nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj

V Brně dne 15. února 2017