Legislator Jurisprudence & Législation
IV.ÚS 39/17 ECLI:CZ:US:2017:4.US.39.17.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses pensioner's claim that social security calculation violated right to adequate material support in old age.

Numéro de cause IV.ÚS 39/17
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court rejected Vojtěch Lack's constitutional complaint against administrative rulings regarding his old-age pension calculation. Lack argued that courts failed to consider his pre-1986 employment period, violating his rights to adequate material support and a fair process. The Court held that general courts correctly applied the Social Insurance Act, which legally defined the relevant assessment period regardless of the applicant's employment status.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court will not intervene in the decision-making activity of ordinary courts unless they exceed the constitutional framework of their decision-making activity, and a complaint is inadmissible if it is obviously unfounded.

Mots-clés

Généré par l'IA
constitutional complaint old-age pension social insurance act adequate material support fair process right assessment period unemployment status

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst.
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod
1 a do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje ve způsobu, jakým se obecné soudy vypořádaly s tím, že při stanovení výše jeho důchodu nebylo zohledněno období před 1.
§ 16 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb.
§ 18 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb.
1 ve spojení s § 18 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., v tehdy účinném znění (dále jen "zákon o důchodovém pojištění"), která vymezují rozhodné období, v případě stěžovatele roky 1986-2004.

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Vojtěcha Lacka, zastoupeného JUDr. Petrem Langerem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 1331/31, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2016, č. j. 10 Ads 93/2015-31, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2015, č. j. 20 Ad 7/2014-32, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě zamítl rozsudkem ze dne 11. 3. 2015, č. j. 20 Ad 7/2014-32, žalobu stěžovatele proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 15. 1. 2014, č. j. X, jako druhostupňovému správnímu rozhodnutí ve věci stěžovatelova starobního důchodu. Krajský soud v odůvodnění ověřil výpočet, jakým žalovaná dospěla k přiznané výši starobního důchodu, a uzavřel, že žaloba není důvodná. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 10. 2016, č. j. 10 Ads 93/2015-31, zamítl kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku krajského soudu.

Proti rozsudkům kasačního a přezkumného soudu se stěžovatel brání ústavní stížností podanou dne 4. 1. 2017 a navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil. Namítá zásah do práva na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří podle čl. 30 odst. 1 a do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje ve způsobu, jakým se obecné soudy vypořádaly s tím, že při stanovení výše jeho důchodu nebylo zohledněno období před 1. 1. 1986, kdy byl výdělečně činný, a naopak bylo vycházeno z let 1991-2004, kdy byl nezaměstnaný. Kasační soud mimoto pochybil, odmítl-li se námitkou týkající se výpočtu základu za tyto roky věcně zabývat.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k vykročení z ústavního rámce jejich rozhodovací činnosti. Žádné takové pochybení však v projednávané věci neshledal.

Obecné soudy ústavně konformním způsobem reagovaly na námitky stěžovatele týkající se výpočtu jeho starobního důchodu. Ověřily postup správních orgánů a dospěly k závěru, že osobní vyměřovací základ jako výchozí veličina pro přiznání důchodu byl stanoven v zákonné výši, zejména v souladu s § ustanovením 16 odst. 1 ve spojení s § 18 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., v tehdy účinném znění (dále jen "zákon o důchodovém pojištění"), která vymezují rozhodné období, v případě stěžovatele roky 1986-2004.

Byť ohledně námitky týkající se výpočtu osobního vyměřovacího základu za roky 1991-2004 Nejvyšší správní soud kasační stížnost formálně odmítl pro nepřípustnost, obsahově se i s ní vypořádal, neboť jádro stěžovatelových podání spočívá v přesvědčení, že při výpočtu jeho důchodu neměly být zohledňovány uvedené roky - i když tak stanoví zákon, neboť byl dlouhodobě nezaměstnaný - naopak mělo být přihlédnuto k období před 1. 1. 1986, kdy byl zaměstnán a při započtení dosažených výdělků by měl nárok na podstatně vyšší starobní důchod. Nelze než dodat, že správní orgány byly při výpočtu starobního důchodu povinny postupovat podle zákona o důchodovém pojištění, byť by byl jiný způsob výpočtu pro stěžovatele výhodnější. V této souvislosti se kasační soud důsledně zabýval otázkou ústavnosti relevantních ustanovení zákona; žádný rozpor neshledal, a to i s odkazem na konstantní judikaturu Ústavního soudu.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. února 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu