Constitutional Court dismisses appeal on standing grounds, rejecting extraordinary admissibility for individual artistic freedom case.

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele D. M., zastoupeného JUDr. Tomášem Doležalem, advokátem, sídlem Na Stráži 1306/5, Praha 8, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2015 č. j. 9 To 583/2015-524, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud"), jímž byla dle stěžovatelova tvrzení porušena jeho svoboda umělecké tvorby podle čl. 15 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na výkon jiné hospodářské činnosti podle čl. 26 odst. 1 Listiny a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

2. V trestním řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přečinu neoprávněného podnikání podle ustanovení § 251 odst. 1 trestního zákoníku. Trestné jednání mělo spočívat v tom, že vykonával kamenické a zednické práce, zejména na hrobech, bez příslušného živnostenského oprávnění.

3. V první řadě musel Ústavní soud posoudit, zda podaný návrh splňuje podmínky pro jeho meritorní projednání a dospěl k závěru, že tomu tak není.

4. Sám stěžovatel poukazuje v odůvodnění ústavní stížnosti na to, že jím podaný návrh nesplňuje podmínky přípustnosti podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Je však toho názoru, že jeho stížnost splňuje mimořádné podmínky přípustnosti podle ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poukazuje na to, že dovolání v daném trestním řízení nepodal, neboť podal podnět Ministerstvu spravedlnosti, které jej vyhodnotilo jako podnět k podání stížnosti pro porušení zákona. Stěžovatel tak "v dobré víře" doufal ve využití uvedeného mimořádného opravného prostředku. Jeho podnět však Ministerstvo spravedlnosti odložilo, přičemž lhůta pro podání dovolání již uplynula. Podmínky mimořádné přípustnosti ústavní stížnosti jsou pak dle stěžovatele dány zejména specifičností projednávané problematiky, tedy uplatněním trestněprávní odpovědnosti za jednání, které má znaky umělecké činnosti. Tím je dán Ústavnímu soudu prostor vyjádřit se k podmínkám omezení umělecké tvorby, což je problematika, která má dopad na život všech praktikujících umělců. K této problematice se přitom Ústavní soud vyjádřil jen v jediném rozhodnutí.

5. Dle Ústavního soudu nejsou dány podmínky pro meritorní projednání ústavní stížnosti.

6. Ve své obsáhlé judikatuře Ústavní soud již v minulosti vyložil obsah podmínek aplikace ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uplatnění této výjimky z obecných pravidel přípustnosti ústavní stížnosti Ústavní soud spojuje pak s kvalifikovanými případy, kdy je tzv. podstatný přesah odůvodněn potřebou zrušení neústavního právního předpisu [srov. např. usnesení ze dne 6. 1. 1997

sp. zn. III. ÚS 16/96

(U 1/7 SbNU 325) nebo nález ze dne 22. 9. 1998

sp. zn. Pl. ÚS 1/98

(N 103/12 SbNU 71; 281/1998 Sb.)], anebo kdy právní předpis v praxi pravidelně vyvolává výkladové potíže či aplikační nejednotnost [srov. např. nález ze dne 29. 11. 1994

sp. zn. I. ÚS 89/94

(N 58/2 SbNU 151)], případně jde-li o věc, jež se týká mnoha obdobných věcí dalších a její řešení by zabránilo dalším soudním sporům [srov. např. nález ze dne 24. 4. 1996

sp. zn. I. ÚS 38/95

(N 35/5 SbNU 283)], resp. je pociťována potřeba zajištění ústavně konformního výkladu právního předpisu či dodržení mezinárodní smlouvy [srov. např. nález ze dne 14. 10. 1997

sp. zn. I. ÚS 322/96

(N 127/9 SbNU 161)] či potřeba zajistit respektování nálezů Ústavního soudu [srov. např. nález ze dne 25. 2. 1999

sp. zn. III. ÚS 467/98

(N 31/13 SbNU 221)].

7. Projednávaný případ však závažnosti výše uvedených tzv. kvalifikovaných přesahů osobního zájmu stěžovatele nedosahuje. Ani stěžovatel sám neuvádí, že by se podobná trestní řízení měla vést proti většímu množství dalších osob ve věcech výkladu specifického ústavního práva, kde by rozhodnutí Ústavního soudu mohlo být efektivním nástrojem odstranění např. ústavně nekonformního výkladu právních předpisů. Z napadeného rozhodnutí nevyplývá nutnost vyřešit jakýkoliv širší aplikační či interpretační problém u aplikovaných právních ustanovení, přesahující do jiných případů. Skutečnost, že se v podobné situaci snad mohou někdy v budoucnu ocitnout další osoby, pak s ohledem na výše uvedené sama o sobě neodůvodňuje aplikaci ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Předběžné vymezování podmínek omezení práva, zakotveného čl. 15 odst. 2 Listiny, není v projednávané věci namístě, neboť v aplikační praxi nenastává častý, široký a ústavně kvalifikovatelný problém s jeho uplatněním (jakkoli může mít pravdu výrok - "hodně nebožtíků, málo kameníků"), nehledě na to, že v projednávané věci se neřeší svoboda umělecké tvorby, nýbrž splnění podmínek pro výkon živnosti podle čl. 26 odst. 2 Listiny.

8. Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl podanou ústavní stížnost jako návrh nepřípustný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a současně - vzhledem k návrhu na použití ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) - jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. února 2017

Jan Filip v. r.

předseda senátu