Constitutional Court dismisses constitutional complaint for non-exhaustion of ordinary legal remedies in insolvency proceedings.
Tchéquie (CZ)
Synthèse Legislator
Généré par l'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by PP Hospitals, s. r. o., against a series of rulings from the Regional Court in Prague regarding an insolvency proceeding. The applicant argued for the annulment of the court's decisions, which included summoning experts and requesting data from banks and tax authorities. The court ruled that the complaint was inadmissible because the applicant failed to exhaust all available procedural remedies before the ordinary courts, adhering to the principle of subsidiarity.
Regeste Legislator
Généré par l'IA§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural remedies provided by law, as the Constitutional Court acts as a last resort only after ordinary court remedies are fully utilized.
Mots-clés
Généré par l'IADispositions légales citées
Généré par l'IATexte complet
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti PP Hospitals, s. r. o., se sídlem v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi, Brázdimská 1000, zastoupené JUDr. Pavlem Bergerem, advokátem se sídlem v Praze 10, Bělocerkevská 1037/38, proti usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2016, č. j. KSPH 67 INS 12383/2015-A-171, č. j. KSPH 67 INS 12383/2015-A-172, č. j. KSPH 67 INS 12383/2015-A-173, č. j. KSPH 67 INS 12383/2015-A-174 a č. j. KSPH 67 INS 12383/2015-A-175, ze dne 25. 11. 2016, č. j. KSPH 67 INS 12383/2015-A-184, ze dne 9. 12. 2016, č. j. KSPH 67 INS 12383/2015-A-193 a č. j. KSPH 67 INS 12383/2015-A-194, a ze dne 6. 1. 2017, č. j. KSPH 67 INS 12383/2015-A-210, č. j. KSPH 67 INS 12383/2015-A-211 a č. j. KSPH 67 INS 12383/2015-A-212, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze v insolvenční věci stěžovatelky (dlužníka):
- usneseními ze dne 16. 11. 2016, č. j. KSPH 67 INS 12383/2015-A-171, č. j. KSPH 67 INS 12383/2015-A-172 a č. j. KSPH 67 INS 12383/2015-A-173, vyzval účastníky k tvrzení rozhodných skutečností a předložení relevantních podkladů;
- usneseními ze dne 16. 11. 2016, č. j. KSPH 67 INS 12383/2015-A-174 a č. j. KSPH 67 INS 12383/2015-A-175, a ze dne 25. 11. 2016, č. j. KSPH 67 INS 12383/2015-A-184, vyzval příslušné finanční úřady a okresní soudy ke sdělení, zda jsou ohledně stěžovatelky vedeny výkony rozhodnutí nebo (daňové) exekuce;
- usneseními ze dne 9. 12. 2016, č. j. KSPH 67 INS 12383/2015-A-193 a č. j. KSPH 67 INS 12383/2015-A-194, ustanovil znalce k vypracování znaleckých posudků a zodpovězení dotazů soudu;
- usneseními ze dne 6. 1. 2017, č. j. KSPH 67 INS 12383/2015-A-210 a č. j. KSPH 67 INS 12383/2015-A-211, vyzval banky ke sdělení údajů o účtech stěžovatelky a
- usnesením ze dne 6. 1. 2017, č. j. KSPH 67 INS 12383/2015-A-212, vyzval stěžovatelku ke sdělení údajů o jejím hospodaření za rok 2016.
Proti uvedeným usnesením insolvenčního soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností podanou dne 18. 1. 2017, ve které navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil a současně aby ústavní stížnost projednal jako naléhavou.
Ústavní stížnost je nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje a které jsou blíže vymezeny v § 72 odst. 3 a 4 téhož zákona. Citovaná ustanovení vyjadřují zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, která je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím teprve tehdy, pokud není možná náprava postupy před obecnými soudy, mj. pokud byly řádně vyčerpány veškeré dostupné procesní prostředky obrany.
Stěžovatelka se brání proti sérii procesních rozhodnutí, kterými obecný soud ustanovil znalce a vyzval účastníky a jiné dotčené subjekty ke sdělení údajů potřebných pro další řízení. Na Ústavním soudu nelze požadovat, aby vstupoval do probíhajícího řízení u insolvenčního soudu (v němž je mimochodem aktuálně nařízeno jednání), přezkoumával dílčí procesní úkony a konkrétní postup; k tomu jsou příslušné především nadřízené soudy, na které se stěžovatelka v daném řízení také opakovaně obrací. Roli Ústavního soudu nelze vnímat tak, že by byl automaticky povolán k přezkumu každého jednotlivého rozhodnutí, proti kterému se nelze bezprostředně bránit opravnými prostředky, zvláště pokud jde o prostá procesní rozhodnutí vydaná při vedení řízení. Na tomto závěru nemohou nic změnit ani pochybnosti stěžovatelky, že se má jednat o obživlou věc, a přesto jí byla přidělena nová spisová značka, jakož ani její přesvědčení o důvodech pro vyloučení nebo přidělení věci jinému soudci; tyto skutečnosti je třeba uplatnit ve vlastním řízení, což stěžovatelka ostatně také učinila.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta. K posouzení bylo přistoupeno bezodkladně poté, co byly splněny zákonné podmínky, a Ústavní soud se proto již zvlášť nezabýval návrhem na vyslovení naléhavosti věci podle § 39 téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. února 2017
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj