Constitutional Court dismisses appeal claiming fair trial rights violated by refusal to waive fine based on health status.
Tchéquie (CZ)
Synthèse Legislator
Généré par l'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by J. P. against lower court decisions refusing to waive a monetary fine. The petitioner argued that his deteriorating health and inability to earn income, evidenced by a disability certificate, should have been considered to allow a waiver, yet courts deemed his financial situation known and changes not sudden enough to alter the penalty. The court ruled the appeal was clearly unfounded because the petitioner knowingly negotiated the fine despite his condition, and mere disagreement with the lower court's legal conclusion does not constitute a violation of fair trial rights.
Regeste Legislator
Généré par l'IAZákon o Ústavním soudu § 43 odst. 2 písm. a): The Constitutional Court may reject a complaint as clearly unfounded when the applicant's arguments merely repeat case facts or fail to demonstrate a genuine violation of constitutional rights, such as the right to a fair trial, where the lower court's decision was based on known circumstances and established legal standards.
Mots-clés
Généré par l'IADispositions légales citées
Généré par l'IATexte complet
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila ve věci ústavní stížnosti J. P., zastoupeného Mgr. Hubertem Müllerem, advokátem se sídlem ve Znojmě, Pražská 3546/46, proti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. července 2016, č. j. 7 To 377/2016-449, a Městského soudu v Brně ze dne 18. května 2016, č. j. 90 T 8/2015-432, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
Výše uvedeným usnesením Městského soudu v Brně byla zamítnuta žádost stěžovatele o upuštění od výkonu peněžitého trestu ve výši 100 000 Kč, uloženého mu rozsudkem ze dne 5. května 2015, č. j. 90 T 8/2015-317. Následnou stížnost stěžovatele napadeným usnesením Krajský soud v Brně zamítl.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že byl pro trestný čin nedovoleného ozbrojování odsouzen i k peněžitému trestu s náhradním trestem odnětí svobody v trvání tří měsíců a podal žádost o upuštění od výkonu peněžitého trestu, kterou Městský soud v Brně usnesením ze dne 7. října 2015, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. října 2015, sp. zn. 7 To 405/2015, zamítl. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel k 1. lednu 2016 stal držitelem průkazu ZTP-P III. stupně, bylo prokázáno jeho tvrzení o zhoršeném zdravotním stavu, který jej omezuje ve výdělečných možnostech. O jeho nové žádosti doložené uvedenou skutečností rozhodly soudy napadenými rozhodnutími. Stěžovatel má však za to, že soudy nedostatečně zohlednily jeho zdravotní stav a schopnost splácet peněžitý trest, čímž porušily jeho právo na spravedlivý proces.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavně právní argumentace stěžovatele se především zúžila jen na opakování faktů případu. Stěžovatel v trestním řízení uzavřel se státní zástupkyní dohodu o vině a trestu, kterou schválil Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. května 2015 - již v době sjednávání si musel být stěžovatel vědom svého zhoršujícího se stavu a jak je z napadených usnesení dále zřejmé, krátce před uzavřením dohody se zbavil části svého movitého majetku. Od počátku tedy stěžovatel znal svoji finanční situaci, a přesto vyjednal peněžitý trest.
Důvodnost ústavní stížnosti není možno založit na pouhém nesouhlasu se závěry obecného soudu - na tom, že soud dospěl k jinému právnímu závěru než stěžovatel. Pouhá polemika s rozhodnutím soudu není porušením práva na spravedlivý proces. Uvedené právo jen zaručuje každému, že v jeho věci bude probíhat řízení podle předem daných pravidel a zákonem stanoveným způsobem. V projednávaném případě soudy nepovažovaly stěžovatelem tvrzené změny za dříve neznámé a natolik náhlé, aby vedly k jím požadované změně; takový postup ovšem není možno chápat jako zkrácení v jeho právu na spravedlivý proces.
Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu