Constitutional Court dismisses complaint regarding property rights violation in unpaid parking lot theft case.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Martina Erazíma, zastoupeného Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně 168, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2016, č. j. 25 Cdo 5758/2015-94, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2015, č. j. 25 Co 192/2015-65, a rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 3. 2. 2015, č. j. 105 C 44/2014-43, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Berouně zamítl rozsudkem ze dne 3. 2. 2015, č. j. 105 C 44/2014-43, žalobu, kterou se stěžovatel domáhal zaplacení 120 000 Kč jako náhrady škody v důsledku odcizení vozidla z placeného parkoviště provozovaného žalovaným. Vyšel ze zjištěného skutkového stavu a dospěl k závěru, že předmětné parkoviště není parkovištěm hlídaným a stěžovatel ani objektivně nemohl nabýt dojmu, že se o hlídané parkoviště jedná; na daný případ tak nelze aplikovat § 2945 odst. 1 o. z., který vymezuje povinnost provozovatele k náhradě škody výhradně ohledně hlídaných parkovišť. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 6. 2015, č. j. 25 Co 192/2015-65, potvrdil rozsudek okresního soudu. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 20. 10. 2016, č. j. 25 Cdo 5758/2015-94, zamítl dovolání stěžovatele proti rozsudku krajského soudu.

Proti rozhodnutím obecných soudů všech tří stupňů se stěžovatel brání ústavní stížností podanou dne 7. 12. 2016 a navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil. Namítá zásah do ochrany vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 a do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřuje v tom, že soudy nezahrnuly daný případ pod hypotézu § 2945 odst. 1 o. z.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů. Jeho úkolem je výhradně přezkoumávat, zda obecné soudy nevykročily z ústavního rámce své rozhodovací činnosti. Žádné takové pochybení v daném případě neshledal - ba naopak rozhodnutí civilních soudů byla vydána na základě řádně zjištěného skutkového stavu a byla přesvědčivě právně posouzena. Soudy ústavně konformním způsobem odůvodnily svůj závěr, že provozovateli daného parkoviště nelze uložit povinnost k náhradě škody způsobené stěžovateli odcizením jeho vozidla; vyšly z toho, že automobil byl odcizen z tzv. P+R parkoviště nacházejícího se pod dálničním mostem poblíž nádraží v Berouně, které je oplocené, vjezd i výjezd je opatřen závorami a umožněn pouze při využití parkovací karty a zaplacení částky výši 20 Kč za 24 hodin.

Obecné soudy nemohly zasáhnout do ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatele, pokud vyslovily, že předmětné parkoviště nelze považovat za hlídané, jehož provozovatel má podle § 2945 odst. 1 o. z. povinnost k náhradě škody na zde umístěných dopravních prostředcích. Tento závěr odpovídá jak konstantní judikatuře Nejvyššího soudu, na kterou ve svých rozhodnutích rovněž poukázaly, tak i přístupu právní nauky (např. VEČEŘA, J. in Občanský zákoník: komentář s judikaturou, výklad k § 2945. Ostrava: Codexis publishing, 2016, dostupný v právním informačním systému Codexis). Ústavní soud nemá důvod do této koncepce jakkoli zasahovat.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. ledna 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu