Constitutional Court dismisses constitutional complaint for being clearly unfounded due to lack of argumentation and formal defects.
Tchéquie (CZ)
Synthèse Legislator
Généré par l'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed Eva Waldsteiner's constitutional complaint as clearly unfounded. The applicant submitted a blanket complaint without completing required arguments or explanations within the statutory deadline, despite being aware of the formal defects. The court ruled that issuing a warning to correct these known defects would be ineffective and contrary to the principle of equal treatment, leading to the rejection of the claim.
Regeste Legislator
Généré par l'IA§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint submitted without argumentation or with known formal defects is deemed clearly unfounded and must be rejected without further opportunity for correction.
Mots-clés
Généré par l'IADispositions légales citées
Généré par l'IAJurisprudence citée
Généré par l'IATexte complet
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti Evy Waldsteinerové, zastoupené Mgr. Robertem Cholenským, Ph.D., advokátem, sídlem Bolzanova 461/5, Brno, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. října 2016 č. j. 30 Cdo 5661/2015-258 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. října 2012 č. j. 70 Co 351/2012-139, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a za účasti České republiky - Ministerstva vnitra, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka žádá o zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, jimiž měla být porušena ustanovení čl. 7, čl. 10, čl. 31 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Stěžovatelka prostřednictvím v záhlaví uvedeného advokáta podala k Ústavnímu soudu blanketní ústavní stížnost, doručenou Ústavnímu soudu dne 13. 12. 2016 (tedy poslední den zákonné lhůty pro její podání). V této ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí: "další náležitosti ústavní stížnosti a její odůvodnění si dovolíme doplnit následně". Do dnešního dne přitom stěžovatelka ústavní stížnost žádným způsobem nedoplnila, ani neučinila žádný jiný procesní úkon, natož aby svou situaci a okolnosti, proč nemohla požadavkům zákona o Ústavním soudu dostát, dostatečně vysvětlila a odůvodnila, aby k nim bylo možno případně přihlédnout.
3. Obecně platí, že pokud stěžovatel, jenž se obrací na Ústavní soud, podá Ústavnímu soudu návrh, jenž není formálně bezvadný, je takový stěžovatel Ústavním soudem vyzván k odstranění (formálních) vad návrhu s tím, že mu k takové nápravě bývá poskytnuta přiměřená lhůta (nepřekračující dobu třiceti dnů).
4. Soudce zpravodaj však v projednávané věci dospěl k závěru, že vyzývání stěžovatelky k odstranění vad v daném případě netřeba, neboť vad svého návrhu si stěžovatelka zjevně byla vědoma již v době jeho podání. Obdobným způsobem navíc stěžovatelka postupovala rovněž v případě jiné své ústavní stížnosti, vedené Ústavním soudem pod
sp. zn. IV. ÚS 3772/12
(v řízení o této ústavní stížnosti, ve kterém byla zastoupena stejným advokátem jako v projednávané věci, se jí ostatně dostalo i potřebného poučení).
5. V daném kontextu by se proto jevilo neefektivním a zcela formalistickým, měla-li by být stěžovatelka vyzývána k odstranění vad, jejichž existence si je sama dobře vědoma.
6. Ústavní soud konstantně uvádí, že ustanovením § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stanovená dvouměsíční lhůta je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je daný stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.
7. Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby i v tomto řízení byla stěžovatelka vyzývána k odstranění vad návrhu, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b), resp. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
8. Jestliže stěžovatelka v ústavní stížnosti nepředložila žádnou (tím méně pak ústavněprávní) argumentaci, není - v souladu s § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu - možno rozhodnout o takové ústavní stížnosti jinak, než ji označit za zjevně neopodstatněnou.
9. Přestože tedy stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí ustanovení Listiny, jež měla být napadenými rozhodnutími porušena, je zřejmé, že se jí porušení těchto ustanovení nepodařilo prokázat. Ústavní soud proto její návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2017
Jan Filip v.r.
předseda senátu