Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of remedies regarding judge recusal via appeal for confusion.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Patricie Švarcové, advokátky, sídlem tř. Kpt. Jaroše 23/1938, Brno, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. května 2016 č. j. 39 Co 422/2015-228 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. dubna 2015 č. j. 15 C 55/2013-100, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7, jako účastníků řízení, a Bytového družstva u Papírny 5, sídlem U Papírny 5/784, Praha 7, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhala zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdila, že jimi byla porušena její základní práva zaručená čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie.

2. Napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud") bylo co do částky 12 000 Kč zastaveno řízení o stěžovatelčině žalobě proti Bytovému družstvu u Papírny 5 na zaplacení částky 24 184 Kč s příslušenstvím (výrok I), ve zbývající části, tj. co do částky 12 184 Kč a úroků z prodlení, byla tato žaloba zamítnuta (výrok II), stěžovatelce bylo uloženo zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení (výrok III) a také jím bylo rozhodnuto o vrácení soudního poplatku (výrok IV).

3. Napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") byl k odvolání stěžovatelky rozsudek obvodního soudu v napadeném výroku II změněn, a to pouze tak, že žalovaný je povinen zaplatit stěžovatelce část požadovaných úroků z prodlení, a stěžovatelce bylo uloženo zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení.

II. Argumentace stěžovatelky

4. V ústavní stížnosti stěžovatelka (mj.) namítla podjatost soudkyně obvodního soudu, a to z toho důvodu, že tato soudkyně měla uvést, že je soudu z jeho činnosti známo, že stěžovatelka jako členka bytového družstva sdělila, že žalovaného zastupuje zdarma. To dle stěžovatelky představuje "natolik objektivizovatelnou povahu vztahu soudu k účastníkům, že tato sama o sobě vylučuje nestranné posouzení a rozhodnutí věci soudem". Navíc tato informace musela být (dle stěžovatelky) soudkyni známa od počátku, a přesto nařídila další čtyři jednání. Z toho má být zřejmé, že záměrně řízení protahovala, a nezastavila je ani co do částky 12 000 Kč, a jednání soudu trvala nepřiměřeně dlouho, aby ona musela hradit co nejvyšší náklady řízení. V souvislosti s tím stěžovatelka poukázala na ustanovení § 14 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") a judikáty Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu s tím, že soudkyně ji měla na tuto svou domněnku (tedy že měla sdělit, že žalovaného zastupuje bezplatně) upozornit, aby mohla argumentovat a vznést námitku podjatosti.

III. Procesní předpoklady projednání návrhu

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení [§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přípustná.

6. Podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. může účastník řízení napadnout žalobou pro zmatečnost pravomocné rozhodnutí obvodního soudu nebo městského soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vznesla námitku podjatosti soudkyně obvodního soudu, ovšem ze stejných důvodů mohla napadnout v záhlaví uvedená soudní rozhodnutí žalobou pro zmatečnost. Z ústavní stížnosti přitom neplyne, že by tak učinila. K tomu nutno dadat, že z napadeného rozsudku odvolacího soudu a obsahu ústavní stížnosti neplyne ani to, že by stěžovatelka výslovně uplatnila předmětnou námitku v odvolání, takže lze usuzovat, že (řádně) nevyčerpala ani tento opravný prostředek (když už ji tedy, jak uvedla, nemohla uplatnit v řízení před obvodním soudem postupem stanoveným v § 15a o. s. ř.).

7. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. ledna 2017

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu