Constitutional Court dismisses constitutional complaint as untimely and rejects related law repeal request.

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Jana Musila o ústavní stížnosti J. B., zastoupeného Mgr. Vítem Palarčíkem, advokátem se sídlem Milady Horákové 329/26, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. července 2015 č. j. 7 Tdo 682/2015-29, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. září 2014 č. j. 10 To 82/2014-592 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. května 2014 č. j. 7 T 1/2014-555, spojené s návrhem na zrušení zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí krajského soudu, jímž byl uznán vinným pro skutek kvalifikovaný jako pokus zvlášť závažného zločinu vydírání podle ustanovení § 21 odst. 1 tr. zák., ustanovení § 175 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. a přečinu vyhrožování s úmyslem působit na úřední osobu podle ustanovení § 326 odst. 1 písm. a) tr. zák., za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let, a dále uloženo omezení spočívající v tom, aby se ve zkušební době podmíněného odsouzení zdržel jakýchkoli kontaktů, včetně kontaktů prostřednictvím elektronických médií, s poškozenou a jejími rodinnými příslušníky. Rovněž požaduje zrušení usnesení vrchního soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání. Společně s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů. Dále navrhl, aby Ústavní soud rozhodl podle § 83 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), že náklady stěžovatele na právní zastoupení a náklady řízení uhradí stát.

Pro případ, že by Ústavní soud chtěl návrh stěžovatele odmítnout jako nepřípustný, či z jakéhokoliv jiného procesního důvodu, stěžovatel žádá, aby Ústavní soud posoudil podmínky pro přijetí stížnosti ve světle ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, protože předmětná záležitost podle mínění stěžovatele významně překračuje jeho zájmy. Stěžovatel ve své stížnosti poukazuje na bezpečností riziko, které exekuční řád představuje.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda ústavní stížnost vyhovuje podmínkám stanoveným zákonem o Ústavním soudu, a dospěl k závěru, že jde o návrh podaný po stanovené lhůtě, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud především uvádí, že stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí opakovaně. O jeho v podstatě totožném návrhu ze dne 1. 10. 2015, rovněž spojeném s návrhem na zrušení exekučního řádu, již bylo Ústavním soudem rozhodnuto usnesením

sp. zn. I. ÚS 2956/15

ze dne 27. 10. 2015, kterým byla ústavní stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2016

sp. zn. III. ÚS 1380/16

byl stejný návrh stěžovatele ze dne 2. 5. 2016 odmítnut s odůvodněním, že stěžovatel neodstranil vady podání ve lhůtě k tomu určené.

Ústavní soud konstatuje, že ve vztahu k nyní opětovně napadeným rozhodnutím se jedná evidentně o návrh podaný po lhůtě stanovené v § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Z výše uvedeného je dále zřejmé, že stěžovatel v předmětné věci vyčerpal všechny procení prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytoval. Úvaha o možnosti aplikace ustanovení § 75 odst. 2 písm. zákona o Ústavním soudu, které umožňuje přijetí i nepřípustné ústavní stížnosti, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, proto není namístě.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání odmítnuta. Pokud jde o návrh stěžovatele na zrušení zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, Ústavní soud v souladu se svou ustálenou judikaturou konstatuje, že je-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do akcesorického návrhu vzneseného podle § 74 zákona o Ústavním soudu. Ten tak sdílí právní osud samotné ústavní stížnosti. S ohledem na odmítnutí návrhu nelze stěžovateli přiznat náhradu nákladů zastoupení podle § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2017

JUDr. Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu