Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to remove formal defects and lack of lawyer representation.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o návrhu stěžovatelky Věry Andrejsové, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 24 Co 235/2014-113, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 5. 12. 2016 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, kterým navrhovatelka brojí proti v záhlaví označenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a domáhá se "prošetření postupu" soudů v této věci a spravedlivého posouzení věci. K návrhu sice byla připojena plná moc, nicméně datovaná již ke dni 30. 4. 2014 a vystavená nikoliv advokátovi, nýbrž obecnému zmocněnci Ladislavu Polákovi, a to "k veškerým právním úkonům".

Toto podání zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), zejména z něj nebylo dostatečně patrno, čeho se vlastně navrhovatelka v tomto řízení domáhá, a pro řízení před Ústavním soudem nebyla zastoupena advokátem (§ 30, § 31 cit. zákona).

K odstranění formálních a obsahových nedostatků podání, jakož i nedostatku povinného zastoupení advokátem, byla navrhovatelka vyzvána přípisem, jí doručeným dne 21. 12. 2016, v němž byla též upozorněna, že neodstraní-li vytýkané vady ve lhůtě do 20 dnů, bude návrh odmítnut. Dostalo se jí rovněž náležitého poučení, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, a jakými nedostatky oproti tomu trpí. Zejména byla navrhovatelka poučena o tom, že ji nemůže v řízení před Ústavním soudem zastupovat obecný zmocněnec L. Polák, nýbrž že je nutno doložit zastoupení advokátem, a to na základě speciální plné moci, výslovně udělené právě pro zastupování v řízení před Ústavním soudem.

Tato výzva byla pro informaci doručována rovněž panu Ladislavu Polákovi.

Na tuto výzvu však navrhovatelka nijak nezareagovala.

Ústavní soud proto konstatuje, že navrhovatelka vady svého návrhu k dnešnímu dni neodstranila, přičemž lhůta k odstranění vytknutých vad marně uplynula dne 10. 1. 2017.

Základní vadou, od níž se ostatně odvíjely i vady další, byla absence povinného zastoupení advokátem. Jak Ústavní soud již několikrát konstatoval [srov. např. nález

sp. zn. I. ÚS 89/94

ze dne 29. 11. 1994 (N 58/2 SbNU 151; veškerá judikaturu Ústavního soudu je dostupná též z: http://nalus.usoud.cz)], smyslem povinného zastoupení advokátem je, aby (s ohledem na mimořádnou závažnost řízení) Ústavní soud jako specializovaný soud nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání. Příkladem takové situace je právě postup navrhovatelky, která svůj návrh vůbec nijak ústavněprávně neodůvodnila, když pouze polemizovala se způsobem zpracování přeplatků ročních vyúčtování nájemného.

Jakkoliv si je Ústavní soud vědom omezených možností navrhovatelky předestřít zásadní ústavněprávní argumentaci, bylo na ní, aby vyslyšela výzvu Ústavního soudu a zvolila si advokáta, jenž by vylíčil, v čem spočívalo omezení základních práv a svobod, jaká rozhodnutí vlastně napadá a rovněž by uvedl, že před podáním ústavní stížnosti navrhovatelka vyčerpala všechny přípustné prostředky k ochraně práv. Pokud tak neučinila, nemůže tuto její nečinnost Ústavní soud nikterak nahrazovat a podaný návrh nemůže ani meritorně posoudit.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) návrh odmítnout z důvodu neodstranění vad návrhu v určené lhůtě.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. ledna 2017

Vojtěch Šimíček v. r.

soudce zpravodaj