Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to remove defects and lack of mandatory lawyer representation.
Tchéquie (CZ)
Synthèse Legislator
Généré par l'IAThe Constitutional Court rejected the applicants' constitutional complaint due to formal and substantive defects, specifically the absence of mandatory lawyer representation. The applicants initially submitted a flawed petition directly to the Court without legal counsel and failed to address the Court's deadline to correct these deficiencies. Consequently, the Court dismissed the petition under § 43(1)(a) of the Constitutional Court Act because the applicants did not remedy the required formal and content-based errors within the prescribed time limit.
Regeste Legislator
Généré par l'IA§ 30, § 31, § 34 of the Constitutional Court Act; Mandatory lawyer representation is required for constitutional complaints to prevent the Court from being burdened by unqualified submissions, and failure to remove defects within the deadline results in dismissal.
Mots-clés
Généré par l'IADispositions légales citées
Généré par l'IAJurisprudence citée
Généré par l'IATexte complet
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o návrhu stěžovatelů Ladislava Krále a Miluše Králové, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 15. 11. 2016 bylo Ústavnímu soudu doručeno rukou psané podání, označené jako "ústavní stížnost", původně zaslané Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, kterým stěžovatelé napadli blíže neurčené rozhodnutí Nejvyššího soudu, a jehož obsahem je tvrzené porušení práva na přidělení bezplatného advokáta a žádost o osvobození od soudních poplatků v řízení před Ústavním soudem. V dalším stěžovatelé brojí proti postupu společnosti CETELEM, která jim (zřejmě) v minulosti poskytla spotřebitelskou půjčku a později (po onemocnění stěžovatele) nesouhlasila se snížením splátek.
Podání stěžovatelů zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Zejména z něj vůbec nebylo patrno, čeho se vlastně stěžovatelé v tomto řízení domáhají, a pro řízení před Ústavním soudem nebyli zastoupeni advokátem (§ 30, § 31 cit. zákona).
K odstranění formálních a obsahových nedostatků podání, jakož i nedostatku povinného zastoupení advokátem, byli navrhovatelé vyzváni přípisem, jim doručeným dne 28. 11. 2016, v němž byli též upozorněni, že neodstraní-li vytýkané vady ve lhůtě do 20 dnů, bude návrh odmítnut. Dostalo se jim rovněž náležitého poučení, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, a jakými nedostatky oproti tomu trpí. Výslovně byli poučeni o tom, že jim nemůže být Ústavním soudem ustanoven advokát, avšak dle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, má každý právo na poskytnutí právní pomoci advokátem a na to, aby mu byl v případě, že mu tato pomoc bude odmítnuta, přidělen advokát určený Českou advokátní komorou v Brně.
Na tuto výzvu stěžovatelé zareagovali přípisem doručeným Ústavnímu soudu dne 19. 12. 2016, jehož obsahem je však pouze vyslovení značně expresivního nesouhlasu s postupem Okresního soudu ve Frýdku-Místku, který jejich ústavní stížnost přeposlal přímo Ústavnímu soudu namísto toho, aby jim ustanovil bezplatného advokáta sám.
Ústavní soud za této situace konstatuje, že navrhovatelé vady svého návrhu k dnešnímu dni neodstranili, ačkoliv lhůta k odstranění vytknutých vad marně uplynula již dne 19. 12. 2016.
Základní vadou, od níž se ostatně odvíjely i vady další, byla absence povinného zastoupení advokátem. Jak Ústavní soud již několikrát konstatoval [srov. např. nález
sp. zn. I. ÚS 89/94
ze dne 29. 11. 1994 (N 58/2 SbNU 151; veškerá judikaturu Ústavního soudu je dostupná též z: http://nalus.usoud.cz)], smyslem povinného zastoupení advokátem je, aby (s ohledem na mimořádnou závažnost řízení) Ústavní soud jako specializovaný soud nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání. Příkladem takové situace je právě postup navrhovatelů, kteří svůj návrh vůbec nijak ústavněprávně neodůvodnili a není z něj ani patrno, čeho se vlastně domáhají a zda je podaný návrh přípustný.
Jakkoliv si je Ústavní soud vědom omezených možností stěžovatelů předestřít zásadní ústavněprávní argumentaci, bylo na nich, aby vyslyšeli výzvu Ústavního soudu a zvolili si advokáta, jenž by vylíčil, v čem spočívalo porušení jejich základních lidských práv, jaká rozhodnutí vlastně napadají a rovněž by uvedl, že před podáním ústavní stížnosti stěžovatelé vyčerpali všechny přípustné prostředky k ochraně práv. Právě proto také Ústavní soud ve výzvě k odstranění vad stěžovatele výslovně informoval o možnosti určení advokáta Českou advokátní komorou.
Tento advokát by stěžovatelům rovněž vysvětlil, že se ústavní stížnost podává přímo k Ústavnímu soudu a nikoliv prostřednictvím okresního soudu, jak chybně učinili. Proto také ostatně Okresní soud ve Frýdku-Místku postupoval zcela správně, když podanou ústavní stížnost předal přímo Ústavnímu soudu, aniž rozhodoval o žádosti o ustanovení bezplatného advokáta (žádost o osvobození od soudních poplatků v řízení před Ústavním soudem byla zcela bezpředmětná, jelikož toto řízení poplatkové povinnosti nepodléhá).
Pokud se proto stěžovatelé na Českou advokátní komoru ve shora uvedeném smyslu neobrátili a ani nezmocnili k zastupování žádného advokáta sami, nemůže tuto jejich nečinnost Ústavní soud nahrazovat a podaný návrh proto nelze meritorně posoudit.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) návrh odmítnout z důvodu neodstranění vad návrhu v určené lhůtě.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. ledna 2017
Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj