Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible because the ordinary proceedings were not yet concluded.
Tchéquie (CZ)
Synthèse Legislator
Généré par l'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint as inadmissible because the underlying criminal proceedings had not yet concluded. The applicant argued that the Supreme Court improperly denied his request to recuse the presiding judge, claiming violations of fundamental rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court ruled that the principle of subsidiarity requires exhausting all available legal remedies within the ordinary justice system before seeking constitutional protection.
Regeste Legislator
Généré par l'IA§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are subsidiary remedies and must be dismissed if the relevant ordinary proceedings are still ongoing, as the Constitutional Court acts only as ultima ratio.
Mots-clés
Généré par l'IADispositions légales citées
Généré par l'IAJurisprudence citée
Généré par l'IATexte complet
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou ve věci návrhu T. S., v současné době ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Mírov, zastoupeného JUDr. Vlastimilem Vlkem, advokátem se sídlem v Brně, Cejl 101, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. července 2016, sp. zn. 5 To 48/2016, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel svým podáním brojí proti rozhodnutí, jímž měl být zkrácen v ústavně zaručených právech zakotvených v čl. 2 odst. 2 v čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a to tím, že Vrchní soud v Olomouci napadeným usnesením zamítl jeho stížnost proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. června 2016, č. j. 46 T 8/2014-713, jímž nebyl předseda senátu vyloučen z projednávání věci.
Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), představuje ústavní stížnost (čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy) zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti přitom není, a ani z povahy věci nemůže být, pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci - v tom rámci zejména obecné justice viz například nález
sp. zn. III. ÚS 117/2000
(publ. in: N 111/19 SbNU 79, též http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud tedy představuje ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních mechanismů. K základním zásadám ovládajícím řízení o ústavních stížnostech patří proto zásada subsidiarity, podle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti. Rozhodovací činnost Ústavního soudu je tedy primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, v nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci daného řízení samotného.
V tomto případě je zřejmé, že řízení dosud neskončilo. Není proto věcí Ústavního soudu napravovat možná pochybení obecných soudů v čase, kdy je mohou napravit soudy samy, jako je tomu v projednávané věci. Případně vadné posouzení námitky podjatosti mohou soudy napravit v průběhu řízení, a teprve po jeho skončení může být Ústavní soud povolán ke kontrole jejich postupu.
Podle ustanovení § 43 odstavce 1 písmene e) zákona o Ústavním soudu proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl, jako nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2016
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj