Constitutional Court dismisses appeal claiming tax fraud conviction violated fundamental rights due to evidence contradictions.

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Radovana Suchánka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti M. Z., zastoupeného Mgr. Milošem Znojemským, advokátem se sídlem Velké nám. 29, 500 03 Hradec Králové, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 3 Tdo 750/2016-65 ze dne 20. 7. 2016, usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 To 93/2015 ze dne 5. 2. 2016 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 41 T 5/2011-4445 ze dne 31. 8. 2015, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jeho práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, ústavní stížností napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 41 T 5/2011-4445 ze dne 31. 8. 2015 byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákona, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Stěžovateli byl také uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, či jeho člena, jakékoliv obchodní společnosti či družstva na dobu pěti let.

Stěžovatel byl uznán vinným na tom skutkovém základě, že v období od 15. 2. 2006 do 10. 7. 2006 jako jediný jednatel společnosti Mix Market, s. r. o., společně s dalšími doposud nezjištěnými osobami nakoupil v zemích Evropské unie od různých společností prodávajících použitá motorová vozidla, resp. věděl a byl srozuměn s tím, že jiné osoby za společnost Mix Market nakoupily motorová vozidla, jejichž prodej byl na výstupu osvobozen od daně z přidané hodnoty z důvodu jejich dovozu do České republiky, kde byla tato vozidla následně společností Mix Market, s. r. o. prodávána za cenu včetně daně z přidané hodnoty, avšak stěžovatel nezahrnul tyto obchodní případy do účetnictví společnosti, jehož vedení nezajistil, následně je nezahrnul jako zdanitelná plnění do daňového přiznání této společnosti k dani z přidané hodnoty, které měla společnost podávat čtvrtletně, a které stěžovatel za společnost podal pouze za 1. čtvrtletí roku 2006, nijak nezajistil, aby po něm nastupující jednatelka podala řádné daňové přiznání za 2. čtvrtletí roku 2006, nepředal ani doklady o prodeji vozidel ve 3. čtvrtletí, kdy ještě sám byl jednatelem, to vše v rozporu se zákonem o dani z přidané hodnoty.

Ústavní stížností napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze bylo odvolání stěžovatele zamítnuto, dovolání Nejvyšší soud odmítl.

Stěžovatel následně podal ústavní stížnost, jejíž podstatou je námitka, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Stěžovatel konkrétně namítá, že dle znaleckého posudku byla naprostá většina jeho podpisů na různých listinách falešná. Stěžovatel tedy o dovozu vozidel neměl žádné povědomí, neboť kupující se prokazovali plnými mocemi stěžovatele, z nichž většinu nikdy nepodepsal. Finance na nákup vozidel, jakož i instrukce, kde a jaká vozidla budou zakoupena, obdržely osoby nakupující vozidla od osob z okolí Romana Macha.

Stěžovatel navíc argumentuje, že v případě, kdy je podpis účastníka právního úkonu zfalšován, nemůže být právní úkon platný z důvodu absence vůle. To v projednávané věci údajně znamená, že se společnost Mix Market, s. r. o. nemohla stát vlastníkem kupovaných vozidel, a nebyla tedy ani povinna ohledně těchto vozidel odvést DPH, a to tím spíše, že žádné z dovezených vozidel se nikdy nedostalo do držení stěžovatele; stěžovatel tudíž v České republice žádné vozidlo neprodal.

Skutečným organizátorem dovozu vozidel byly dle stěžovatele osoby ovládající společnost AUTOBOX-SERVIS, s. r. o., (od 25. 4. 2006 AutoMach, s. r. o.) a tato společnost byla údajně osobou povinnou odvést u těchto vozidel DPH.

Ústavní soud došel k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že jeho pravomoc zasahovat do trestního řízení je striktně omezena na případy, v nichž došlo k neoprávněnému omezení základních práv a svobod účastníků trestního řízení, zakotvených především v hlavě páté Listiny. Posouzení viny a případné vyměření spravedlivého trestu je věcí obecných soudů a Ústavnímu soudu nepřísluší tuto jejich činnost z hlediska "běžné" zákonnosti a věcné správnosti hodnotit, ani kdyby se s jejich závěry neztotožňoval. Pouze zjevné excesy v procesu provádění a hodnocení důkazů, spočívající v absenci jakékoliv logické či skutkové opory pro závěry rozhodujícího soudu, by byl Ústavní soud příslušný napravit zrušením napadených rozhodnutí. K takovému pochybení však v nyní projednávané věci nedošlo.

Stěžovatel poukazuje na to, že většina jeho podpisů byla zfalšována a že se na předmětném obchodování s vozidly přímo nepodílel. Toho si ovšem byl nalézací soud při konstatování stěžovatelovy viny vědom, neboť se i navzdory některým svědeckým výpovědím přiklonil k variantě, že stěžovatel působil jako tzv. bílý kůň. Jak ovšem městský soud zároveň vysvětlil, tato skutečnost, ač byla zohledněna při výměře trestu, nemohla vést k závěru, že by stěžovatel uvedený trestný čin nespáchal (zároveň však i z těchto důvodů byl stěžovatel zproštěn viny pro tu část skutků, ke kterým došlo v době, kdy stěžovatel již jednatelem společnosti nebyl).

Městský soud k tomu konkrétně uvedl, že stěžovatel podepsal jemu předložené daňové přiznání za 1. čtvrtletí roku 2006 a za měsíc květen téhož roku, aniž měl jakoukoliv představu o tom, zda tam uvedené údaje jsou správné či nikoli. Stěžovatel přitom neučinil vůbec nic pro to, aby ke zkrácení daně nedošlo, nezkontroloval daňové přiznání, nehovořil s účetním, o účetnictví se nezajímal, a to vše navzdory tomu, že věděl, že společnost s vozidly obchoduje i že je dováží ze zahraničí (tyto skutečnosti z provedených důkazů jednoznačně vyplývají).

Nalézací soud tedy shledal v jednání stěžovatele nepřímý úmysl, neboť stěžovatel věděl o možnosti, že se propůjčil skupině osob páchajících prostřednictvím společnosti s ručením omezeným daňovou trestnou činnost, a pro ten případ s tím byl srozuměn, aniž by spoléhal na jakoukoli konkrétní skutečnost, pro kterou by zákonem nechtěný následek nenastal (srov. k tomu i úvahy odvolacího soudu zejména na str. 6 a 7 jeho rozhodnutí). Tyto závěry, které Ústavní soud považuje za přiléhavé, stěžovatel v ústavní stížnosti ani relevantním způsobem nezpochybňuje.

Zjevně neopodstatněná je pak i námitka, že společnost Mix Market, s. r. o. nikdy prodávaná vozidla nevlastnila (jelikož některé plné moci byly neplatné), a proto neměla povinnost odvádět z jejich prodeje DPH. Nelze připustit, aby se osoby povinné odvést daň této povinnosti mohly zprostit pouze tím, že kupní smlouvy učiní z pohledu soukromého práva neplatnými (přičemž však účinky těchto smluv reálně nastanou). Jak soudy zjistily, v projednávané věci byly přes angažovanost dalších osob veškeré operace činěny prostřednictvím společnosti Mix Market, s. r. o. (s čímž byl stěžovatel jakožto jednatel společnosti srozuměn, jak je popsáno výše), a povinnost odvést DPH tak podle soudů vznikla právě jí. Jak už přitom bylo řečeno, ke splnění této povinnosti nedošlo právě i kvůli přehlížení a pasivitě stěžovatele.

Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. prosince 2016

Jan Filip v. r.

předseda senátu