Constitutional Court dismisses appeal as Constitutional Court lacks jurisdiction to review ordinary court decisions.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka, o ústavní stížnosti Ing. Milana Haupta, zastoupeného Mgr. Vladimírem Štěpánkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru 70, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. srpna 2016 č. j. 21 Cdo 1683/2016-460, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. ledna 2016 č. j. 14 Co 349/2015-303 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. května 2015 č. j. 23 C 123/2014-166, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 30. září 2016, stěžovatel podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu podle čl. 4 a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), právo na spravedlivý proces podle čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a právo vlastnit a užívat svůj majetek podle čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě včetně čl. 17 Všeobecné deklarace lidských práv.

2. Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 22. května 2015 č. j. 23 C 123/2014-166 odmítl žalobu pro zmatečnost, podanou stěžovatelem, podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. Stěžovatel se žalobou pro zmatečnost domáhal zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. října 2014 č. j. 23 C 123/2014-86, kterým byla odmítnuta jeho žaloba o náhradu škody ve výši 653 481 659 Kč s příslušenstvím a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. února 2015 č. j. 14 Co 40/2015-124, kterým bylo toto usnesení potvrzeno, a to s poukazem na ustanovení § 229 odst. 1 písm. g) o. s. ř.

3. K odvolání podanému stěžovatelem proti usnesení o odmítnutí žaloby pro zmatečnost Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. ledna 2016 č. j. 14 Co 349/2015-303 usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

4. Stěžovatel proti rozhodnutí odvolacího soudu podal dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 9. srpna 2016 č. j. 21 Cdo 1683/2016-460 odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť navzdory své velké obsáhlosti neobsahovalo způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání.

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti popsal průběh přechozího řízení, vyjádřil zásadní nesouhlas s napadenými rozhodnutími a odkázal na řadu judikátů Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Stěžovatel namítal, že v jeho případě došlo k odepření spravedlnosti, neboť ve věci rozhodující soudy celou věc nesprávně právně posoudily.

6. Ústavní soud se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou a dospěl k závěru, že k porušení namítaných základních práv stěžovatele v předmětné věci nedošlo a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy je porušeno, pokud je komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud soud odmítá jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud zůstává v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není tedy součástí soustavy obecných soudů a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, pokud právní závěry obecných soudů jsou v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo pokud porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, zakládá porušení základního práva nebo svobody.

8. V posuzovaném případě Ústavní soud výše naznačená pochybení neshledal. Posuzovaná ústavní stížnost představuje polemiku se závěry, učiněnými ve věci rozhodujícími soudy, vedenou v rovině práva podústavního a stěžovatel předkládá vlastní představy, jak by měly soudy rozhodovat. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že ve věci rozhodující soudy se celou věcí řádně zabývaly, vypořádaly se s předestřenými tvrzeními stěžovatele a v odůvodnění svá rozhodnutí zcela logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodnily. V odůvodnění napadených rozhodnutí je podrobně rozvedeno, jakými úvahami se při svém rozhodování soudy řídily a podle kterých zákonných ustanovení postupovaly. Ústavní soud považuje tato odůvodnění za ústavně konformní a srozumitelná a nemá důvod učiněné závěry jakkoli zpochybňovat.

9. Ústavní soud v minulosti opakovaně uvedl, že mezi základní principy právního státu patří neoddělitelně zásada právní jistoty. Její nezbytnou součástí je jak předvídatelnost práva, tak i legitimní předvídatelnost postupu orgánů veřejné moci v souladu s právem a zákonem stanovenými požadavky, jež vylučuje prostor pro případnou svévoli [srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. března 2005

sp. zn. II. ÚS 329/04

(N 39/36 SbNU 427)]. Za porušení právní jistoty a legitimního očekávání však nelze považovat případy, kdy soudy aplikují ustanovení, která jsou součástí právního řádu, jejich rozhodnutí vyplývají z provedených důkazů a jsou řádně odůvodněna tak, jak tomu bylo v předmětném případě.

10. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. prosince 2016

David Uhlíř v. r.

předseda senátu