Constitutional complaint dismissed for being filed more than two years after the final procedural decision was served.

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Věry Čejkové, zastoupené Mgr. Radmilou Poločkovou Přibylovou, advokátkou, Novodvorská 667, Frýdek-Místek, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2014, č. j. 71 Co 266/2014-29, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Dne 7. 10. 2016 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení krajského soudu, neboť má za to, že jím bylo porušeno zejména její právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na právní pomoc ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny [vysvětlující poznámka Ústavního soudu: stěžovatelka sice v záhlaví ústavní stížnosti označuje jako napadené rozhodnutí "usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 12 Nc 3351/2013", nicméně toto usnesení bylo přezkoumáno právě v záhlaví nadepsaným usnesením Krajského soudu v Ostravě, a právě proti tomuto usnesení brojí obsah ústavní stížnosti]. Ústavní stížností napadeným rozhodnutím totiž bylo odmítnuto odvolání stěžovatelky proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 3. 2014, č. j. 12 Nc 3351/2013-24, jímž byl advokát Mgr. Petr Poloček zproštěn povinnosti zastupovat stěžovatelku v dovolacím řízení a sepsat za ni dovolání.

2. Citované usnesení Krajského soudu v Ostravě bylo podle informace podané Ústavnímu soudu Okresním soudem ve Frýdku-Místku stěžovatelce doručeno dne 29. 5. 2014.

3. Ještě předtím, nežli Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je nejprve povinen zkoumat, zda jsou splněny všechny podmínky řízení stanovené zákonem o Ústavním soudu. V daném případě tomu tak však zcela zjevně není.

4. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu totiž lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

5. Jak se nicméně podává ze shora uvedeného, předmětná ústavní stížnost byla podána zjevně opožděně. Napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, proti němuž nebylo dovolání přípustné, totiž bylo stěžovatelce doručeno již dne 29. 5. 2014, zatímco ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena až dne 7. 10. 2016, tedy po více než dvou letech.

6. Na základě výše uvedeného Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. prosince 2016

Vojtěch Šimíček v. r.

soudce zpravodaj