Constitutional Court dismisses appeal for delay due to missing exhaustion of appeal for confusion remedies.

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti R. T., zastoupeného Mgr. Bc. Ladislavem Kočkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 33, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 38 Co 266/2015-275 ze dne 18. února 2016 a usnesení Okresního soudu v Hodoníně č. j. 0 Nc 308/2012-253 ze dne 29. října 2015, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Hodoníně jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel byl účastníkem řízení před obecnými soudy, v němž byly upraveny poměry k nezletilým dětem pro dobu před rozvodem manželství a po něm, a současně byl upraven i styk stěžovatele s dětmi. Proti rozsudku okresního soudu č. j. 0 Nc 308/2012-234 ze dne 25. 8. 2015 stěžovatel podal odvolání. Okresní soud je usnesením č. j. 0 Nc 308/2012-253 odmítl jako opožděné. Uvedl, že nepřihlížel k dříve zaslané datové zprávě advokátkou stěžovatele, neboť obsahovala podání v jiné věci, určené jinému soudu. Následně podané odvolání bylo podáno po lhůtě.

2. Krajský soud se následně s okresním soudem ztotožnil. Advokátkou stěžovatele bylo omylem přiloženo jednoznačné podání v jiné (trestní) věci, nebyl tedy důvod toto podání považovat za podání nejasné či jinak vadné a stěžovatele vyzývat k odstranění těchto vad. Bez významu je pak skutečnost, že samotná datová zpráva byla označena jako odvolání ve věci 8 P a NC 449/2012, neboť identifikátor datové zprávy není podáním. Samotné odvolání bylo soudu doručeno později, po zmeškání odvolací lhůty.

3. Proti rozhodnutím krajského a okresního soudu stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jimi došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Porušení svých práv stěžovatel spatřoval v tom, že jeho odvolání datovou zprávou bylo podáno včas a bylo z něj zřejmé, které věci se týká. Měl tedy být vyzván k odstranění vad. Přehmat v připojení jiného souboru k datové zprávě nemůže vést k závěru o opožděnosti podání, neboť z obálky datové zprávy je zřejmé, k jakému řízení podání směřovalo. Další pochybení stěžovatel spatřoval v tom, že toto sporné podání bylo bez dalšího ze spisu vyřazeno. Závěrem stěžovatel poukázal na to, že o odmítnutí jeho odvolání rozhodl vyšší soudní úředník, ne soudce.

4. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná o návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález

sp. zn. Pl. ÚS 85/06

ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení

sp. zn. Pl. ÚS 24/02

ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].

5. Účinky zaslání nesprávné přílohy jako podání určeného soudu se Ústavní soud v minulosti zabýval v souvislosti s podáním odporu proti platebnímu rozkazu. V těchto případech považoval za rozhodující, zda lze ze samotné průvodní zprávy (například vlastního textu e-mailu, k němuž bylo nesprávné podání připojeno) rozpoznat, jaký procesní úkon byl podatelem učiněn. Jsou-li náležitosti procesního úkonu plně obsaženy již v textu samotné průvodní zprávy, nelze podání považovat za vadné, případně k němu vůbec nepřihlížet, byť by připojené přílohy naprosto nesouvisely s projednávanou věcí a účastníky řízení [nálezy

sp. zn. I. ÚS 2733/13

ze dne 26. 2. 2014 (N 23/72 SbNU 267) a

IV. ÚS 4787/12

ze dne 13. 5. 2013 (N 82/69 SbNU 347)].

6. V projednávané věci obecné soudy dostatečně vysvětlily, že připojená příloha (podání v trestní věci) nijak nesouvisela s řízením, v jehož rámci chtěl stěžovatel podat odvolání. Sám stěžovatel uvedl, že podání bylo přiloženo omylem, jeho obsah s věcí sp. zn. 0 Nc 308/2012 nijak nesouvisel. Z obálky datové zprávy plyne, že advokátka mínila podat odvolání otce ve věci sp. zn. 8 P a Nc 449/2012. Nijak z ní neplynou bližší informace o zamýšleném podání, natožpak náležitosti takového podání, jak je vyžaduje § 42 odst. 4 občanského soudního řádu. Ústavní soud neshledal excesivním postup okresního soudu (a odvolacího soudu), které za takové situace hodnotily jako rozhodující samotný obsah podání, nikoliv jeho označení v předmětu datové zprávy.

7. K námitkám vůči obsazení okresního soudu lze v obecné rovině uvést, že v případě rozhodování asistentem či vyšším soudním úředníkem je z ústavního hlediska významné především, aby bylo jeho rozhodnutí přezkoumatelné soudcem (usnesení

sp. zn. III. ÚS 1550/12

ze dne 23. 8. 2012,

sp. zn. II. ÚS 3426/12

ze dne 15. 11. 2012,

sp. zn. IV. ÚS 135/13

ze dne 11. 2. 2013 či

sp. zn. II. ÚS 2060/14

ze dne 9. 12. 2014). Tyto závěry nebyly překonány ani nálezem

sp. zn. Pl. ÚS 31/10

ze dne 22. 5. 2013 (N 90/69 SbNU 405; 224/2013 Sb.), který v odst. 44 vyžaduje vůči rozhodnutí vyššího soudního úředníka (či asistenta soudce) zachování účinné možnosti obrany.

8. V projednávané věci však je třeba konstatovat, že jde o námitky nepřípustné podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Proti obsazení soudu bylo možné brojit žalobou pro zmatečnost podle § 229 odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu. Vyčerpání tohoto prostředku nápravy je nezbytné, a to i v případech, kdy námitky již byly věcně projednány v řízení o jiných opravných prostředcích [usnesení

sp. zn. III. ÚS 15/06

ze dne 17. 5. 2006 (U 7/41 SbNU 609)]. V projednávané věci stěžovatel žalobu pro zmatečnost nepodal (resp. její podání neprokázal, byť je podle § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu povinen vylíčit rozhodující skutečnosti a podle § 72 odst. 6 téhož zákona přiložit kopii rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva). V tomto ohledu stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

9. Ústavní soud z výše uvedených důvodů odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. listopadu 2016

David Uhlíř v. r.

předseda senátu