Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to comply with mandatory lawyer representation requirements.

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o návrhu stěžovatele Ing. Jiřího Horáka, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2016 sp. zn. 30 Cdo 2563/2016, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu bylo dne 8. 11. 2016 doručeno podání, kterým se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo zastaveno dovolací řízení. Stěžovatel sdělil, že požádá Českou advokátní komoru o určení advokáta pro jeho zastupování v řízení před Ústavním soudem.

Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu vyplynulo, že stěžovateli nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení i ustanovení zástupce ve věci žaloby proti městu Horažďovice o zaplacení 1 355 000 Kč. S odůvodněním, že se jedná o bezúspěšné uplatňování práva, pokud z dosud známých skutečností vyplynulo, že žalovaný důvodně uplatňuje námitku promlčení. Současně se jedná o svévolné uplatňování práva, jestliže stěžovatel jako žalobce neposkytnutím součinnosti znemožňuje správci konkurzní podstaty zahrnout předmětnou pohledávku do majetkové podstaty stěžovatele a podává žaloby.

Soud prvního stupně rozhodl, že se stěžovateli nepřiznává osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Usnesením odvolacího soudu bylo rozhodnutí potvrzeno.

Stěžovatel byl vyzván, aby ve lhůtě 15 dnů si zvolil zástupce a předložil plnou moc advokáta a jeho prostřednictvím doplnil dovolání. Stěžovatel na výzvu reagoval tím, že zopakoval žádost o ustanovení zástupce.

Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.

Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel byl mnohokrát v minulosti poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu (dosud byl asi v 12 věcech účastníkem řízení před Ústavním soudem, např. ve věci

sp. zn. IV. ÚS 695/16

ze dne 13. 5. 2016). Vzdor tomu vykazuje nyní předložený návrh vady, zejména nesplňuje podmínku obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem v souladu s § 30 a § 31 zákona o Ústavním soudu. Vyzývat stěžovatele k odstranění vad návrhu by bylo přitom z důvodů stěžovateli z předchozích řízení velmi dobře známých neefektivní a formalistické, neboť s právními následky takto podané ústavní stížnosti byl již mnohokrát seznámen v řadě rozhodnutí Ústavního soudu, např. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 1631/09

ze dne 2. 9. 2009, usnesení

sp. zn. III. ÚS 536/10

ze dne 3. 5. 2010, usnesení

sp. zn. III. ÚS 1299/13

ze dne 3. 7. 2013, usnesení

sp. zn. I. ÚS 1551/13

ze dne 23. 7. 2013, usnesení

sp. zn. I. ÚS 3803/14

ze dne 5. 8. 2015.

Ústavní soud sice vyčkal s rozhodnutím do dnešního dne, ale stěžovatel dosud vady návrhu neodstranil. Ústavní soud tak byl nucen postupovat přiměřeně podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě podání stěžovatele odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. listopadu 2016

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj