Constitutional complaint dismissed as premature due to exhaustion of legal remedies and pending proceedings.
Tchéquie (CZ)
Synthèse Legislator
Généré par l'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a debtor against rulings from the Court of Appeal and the Supreme Court. The applicant argued for the annulment of these decisions, but the Court determined the complaint was inadmissible because the case had not yet reached a final resolution. The Court emphasized that constitutional review is a subsidiary measure and must wait until all ordinary legal remedies are exhausted and a final judgment is issued.
Regeste Legislator
Généré par l'IA§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.: Constitutional complaints are inadmissible if filed against intermediate rulings that do not represent a final decision, as the principle of subsidiarity requires exhaustion of all ordinary legal remedies before invoking constitutional protection.
Mots-clés
Généré par l'IADispositions légales citées
Généré par l'IAJurisprudence citée
Généré par l'IATexte complet
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti GLADERIOS, SE, se sídlem v Praze 1, Ve Smečkách 592/22, zastoupené Mgr. et Mgr. Romanou Hiklovou advokátkou se sídlem v Praze 2, Lublaňská 40, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, č. j. 29 NSČR 20/2016-A-133, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 12. 2015, č. j. 4 VSPH 1001/2015-A-88, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. 12. 2015, č. j. 4 VSPH 1001/2015-A-88, zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2015, č. j. MSPH 98 INS 22351/2014-A-56, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (napadeným usnesením městský soud zamítl insolvenční návrh týkající se stěžovatelky). Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. 8. 2016, č. j. 29 NSČR 20/2016-A-133, odmítl dovolání stěžovatelky proti usnesení vrchního soudu. Proti usnesením dovolacího a odvolacího soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností podanou dne 2. 11. 2016 a navrhuje jejich zrušení.
Ústavní stížnost je nepřípustná podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Citovaná ustanovení vyjadřují zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, kterou je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva nastupující teprve tehdy, pokud není možná náprava postupy před obecnými soudy, mj. byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany.
Ústavní stížnost v této věci je předčasná, neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo zrušeno rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení, resp. proti usnesení dovolacího soudu, kterým bylo odmítnuto dovolání proti zrušujícímu rozhodnutí odvolacího soudu. Je třeba vyčkat výsledku řízení a teprve proti konečnému rozhodnutí případně brojit ústavní stížností, která za splnění podmínek zákona bude projednatelná až proti výslednému rozhodnutí, ať již půjde o opakované rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu či rozhodnutí o úpadku stěžovatelky. Do přezkumu finálního rozhodnutí bude Ústavním soudem případně zahrnut i právní názor vyslovený v nyní napadených rozhodnutích nadřízených soudů.
Co se týče zrušujícího rozhodnutí odvolacího soudu, vyšel Ústavní soud ze své jednoznačné a ustálené judikatury, neboť např. usnesením ze dne 15. 2. 2011,
sp. zn. II. ÚS 3353/10
(dostupné na http://nalus.usoud.cz), odmítl pro předčasnost ústavní stížnost za situace, kdy byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen odvolacím soudem, a o právech stěžovatele tak (ještě) nebylo pravomocně rozhodnuto. Obdobně byly usneseními ze dne 15. 9. 2010,
sp. zn. III. ÚS 2483/10
, nebo ze dne 3. 4. 2000,
sp. zn. III. ÚS 165/2000
, odmítnuty ústavní stížnosti proti rozhodnutím odvolacích soudů, jimiž bylo zrušeno rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrácena k novému projednání.
Totožně je třeba přistoupit i k rozhodnutí dovolacího soudu, které bylo napadeno společně se zrušujícím rozhodnutím soudu odvolacího a jímž bylo dovolání proti němu odmítnuto. Pokud je - s výjimkou specifických případů podle v § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, o jaký se ovšem v projednávané věci nejednalo - pojmově nepřípustná ústavní stížnost proti určité typové skupině rozhodnutí, zde zrušujícím rozhodnutím odvolacích soudů, po nichž pokračuje řízení u soudu prvního stupně, je třeba stejně naložit i s rozhodnutími, jimiž byla tato rozhodnutí k opravným prostředkům přezkoumána; i rozhodnutí nadřízeného soudu lze podrobit teprve posouzení konečného rozhodnutí v dané věci Ústavním soudem. Přestože úprava občanského soudního řádu, ve znění novely provedené zákonem č. 404/2012 Sb., umožňuje s účinností od 1. 1. 2013, brojit dovoláním i proti zrušujícím rozhodnutím odvolacích soudů, nemůže to nic změnit na koncepci subsidiarity ústavní stížnosti a přezkumu ústavní konformity rozhodovací činnosti obecných soudů.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2016
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj