Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to existence of other procedural remedies for appeal.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Bc. Marie Urbánkové, zastoupené Mgr. Michalem Kroftem, advokátem, sídlem Dukelských hrdinů 34, Praha 7, proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. dubna 2016 č. j. 5 C 207/2015-128, za účasti Okresního soudu Praha-západ, jako účastníka řízení, a obce Chýně, sídlem Hlavní 200, Chýně, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky stěžovatelka napadla shora označené soudní rozhodnutí, přičemž tvrdila, že byla Okresním soudem Praha-západ (dále jen "okresní soud") zkrácena na právu na spravedlivý proces, garantovaném čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Dále stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zavázal okresní soud nahradit jí náklady řízení před Ústavním soudem.

3. Napadeným usnesením bylo - v řízení o stěžovatelčině žalobě směřující proti vedlejší účastnici na ochranu osobnosti s návrhem na náhradu nemajetkové újmy - rozhodnuto, že se nepřipouští změna žaloby spočívající v jejím rozšíření o tři případy poskytnutí reference o stěžovatelce a o zaplacení zadostiučinění ve výši 500 000 Kč.

II. Procesní předpoklady projednání návrhu

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), nepřípustná.

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti mj. uvedla, že s ohledem na ustanovení § 83 odst. 1 a § 159 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") není oprávněna zahájit nové řízení proti téže účastnici řízení za stejné skutkové situace, jejíž základ tvoří stejné právně relevantní skutečnosti, a to stejným typem žaloby i stejným žalobním návrhem pouze s tím rozdílem, že požadovaná výše peněžitého zadostiučinění bude namísto 300 000 Kč činit 500 000 Kč. K otázce přípustnosti ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že ústavní stížnost je jediným prostředkem obrany, neboť odvolání proti napadenému usnesení není podle § 202 odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné.

6. V posledně uvedeném ohledu nutno dát stěžovatelce za pravdu, nicméně to neznamená, že by zde již neexistovaly žádné procesní prostředky, jimiž by stěžovatelka mohla pro ni nepříznivému rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby, resp. jeho právním následkům čelit. V prvé řadě se totiž Ústavní soud neztotožnil s názorem stěžovatelky, že nelze zahájit nové řízení, neboť pokud by bylo "nové" řízení o jejím návrhu v rozsahu, v němž nebyla okresním soudem připuštěna změna žaloby, zastaveno, nastala by situace označovaná jako denegatio iustitiae, přičemž stěžovatelka by se mohla proti takovému postupu bránit cestou řádných i mimořádných opravných prostředků.

7. Krom toho v dané věci lze proti napadenému usnesení brojit v rámci řízení o odvolání proti rozhodnutí ve věci samé, neboť dle názoru Ústavního soudu odvolací soud není usnesením podle ustanovení § 95 odst. 2 o. s. ř. (byť formálně nezrušeným) vázán, a je tudíž oprávněn, resp. povinen je v případě uplatnění relevantní námitky [§ 205 odst. 2 písm. c), g) o. s. ř.] přezkoumat, dále pak je možné návrh podat na změnu žaloby přímo odvolacímu soudu, neboť v odvolacím řízení postup podle § 95 o. s. ř. není vyloučen (kdy systém neúplné apelace brání pouze tomu, aby mohl být v odvolacím řízení uplatněn nový nárok, který nemá žádnou skutkovou souvislost s dříve uplatněným nárokem).

8. Pro tyto důvody Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl. S ohledem na tento výsledek nebylo možné uložit účastníkovi řízení, aby nahradil stěžovatelce náklady řízení před Ústavním soudem (§ 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. listopadu 2016

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu