Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of remedies and failure to correct formal defects.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Glatta, proti rozhodnutí Úřadu práce ČR - krajská pobočka v Příbrami, kontaktní pracoviště Nymburk, ze dne 25. 8. 2015, sp. zn. UP/151486/2015/HN, č. j. 16301/2015/NYM, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo zasaženo do zákazu užití nelidského a ponižujícího zacházení podle čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Dříve než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

3. Dle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Procesními prostředky, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, se ve smyslu § 72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

4. Z právě uvedených ustanovení vyplývá zásada subsidiarity ústavní stížnosti a s ní související princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Logickým důsledkem této subsidiarity a z ní plynoucí podmínky vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva je pak i povinnost stěžovatele napadnout ústavní stížností vždy alespoň to rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o posledním procesním prostředku k ochraně jeho práva.

5. Vzhledem k tomu, že proti napadenému rozhodnutí bylo možno podat odvolání, jak plyne z poučení uvedeného v závěru tohoto rozhodnutí, nemohlo se jednat o poslední procesní prostředek k obraně práva. Navíc dne 14. 11. 2016 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 9. 11. 2015, č. j. MPSV-UM/21868/15/9S-SČK, kterým bylo rozhodnuto právě o odvolání proti napadenému rozhodnutí. Takováto situace představuje důvod k odmítnutí ústavní stížnosti.

6. Dále platí, že podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být každá fyzická nebo právnická osoba, která je účastníkem nebo vedlejším účastníkem řízení před Ústavním soudem, zastoupena advokátem.

7. Vzhledem ke skutečnosti, že podání stěžovatele nesplňovalo výše uvedenou náležitost, vyzval Ústavní soud dne 29. 9. 2016 stěžovatele k odstranění vad jeho ústavní stížnosti. K tomu mu stanovil lhůtu 30 dnů od doručení výzvy k odstranění vad podání. Současně Ústavní soud stěžovatele upozornil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, bude Ústavní soud nucen ústavní stížnost dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout. Výzva k odstranění vad podání byla stěžovateli doručena dne 12. 10. 2016 a následujícího dne mu počala běžet 30tidenní lhůta k odstranění vad podání, která marně uplynula dne 11. 11. 2016.

8. S ohledem na výše uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. a) a písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. listopadu 2016

Jaroslav Fenyk v. r.

soudce Ústavního soudu