Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding gambling license fees as it misses the case's main issue.
Tchéquie (CZ)
Synthèse Legislator
Généré par l'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by ESOtronik a.s. against administrative and court rulings. The applicant argued that the law discriminated based on when a gambling license application was submitted, but the court found the proceedings concerned the license itself, not the fee amount. Consequently, the court ruled the complaint was manifestly unfounded because it did not address the substantive legal issues before the lower courts.
Regeste Legislator
Généré par l'IA§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if it fails to address the substantive legal issues of the case or if the lower courts did not err in their decision-making framework.
Mots-clés
Généré par l'IADispositions légales citées
Généré par l'IATexte complet
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti ESOtronik a. s. se sídlem v Praze 5, Voskovcova 1075/45, zastoupené Mgr. Pavlem Říčkou, advokátem se sídlem v Praze 10, Litevská 1174/8, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2016, č. j. 5 As 41/2015-35, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2015, č. j. 46 A 45/2013-26, spojené s návrhem na zrušení zákona č. 458/2011 Sb., takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 2. 2015, č. j. 46 A 45/2013-26, zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, ze dne 27. 3. 2013, č. j. 050608/2013/KUSK, o změně povolení k provozování výherního hracího přístroje na období od 1. 1. do 30. 6. 2012. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 3. 6. 2016, č. j. 5 As 41/2015-35, zamítl kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku městského soudu. Proti oběma rozsudkům, jakož i podkladovému správnímu rozhodnutí, se stěžovatelka brání ústavní stížností podanou dne 15. 8. 2016, navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil, a současně aby zrušil výše uvedený zákon. Namítá porušení zákazu diskriminace podle čl. 3 odst. 1 a zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť podle zákona č. 458/2011 Sb. se výše poplatku za rok 2012 liší podle toho, kdy byla podána žádost o povolení k jeho provozování.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je zastoupena advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k vykročení z ústavního rámce jejich rozhodovací činnosti. Žádné takové pochybení v projednávané věci neshledal.
Správní soudy nemohly zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatelky; vyšly z toho, že stěžovatelka svojí argumentací míjí meritum věci, neboť předmětem řízení bylo vlastní povolení k provozování výherního hracího přístroje, nikoli výše poplatku s tím spojeného. Rovněž v ústavní stížnosti stěžovatelka setrvává na této argumentační linii a nemíří na podstatu řízení - podkladovým správním rozhodnutím bylo v intencích § 43 odst. 5 písm. b) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, v tehdy účinném znění, rozhodováno o změně dříve uděleného povolení provozovat výherní hrací přístroj, nikoli o výši poplatku, kterého se týkala zvláštní žádost stěžovatelky - této žádosti správní orgány nevyhověly samostatným rozhodnutím, které ovšem není předmětem přezkumu v nyní projednávané věci.
Brojí-li stěžovatelka výhradně proti právní úpravě poplatků za provozování výherních hracích přístrojů a její změně provedené s účinností od 1. 1. 2012 zákonem č. 458/2011 Sb., jde o otázky, které nebyly předmětem tohoto řízení. Kasační soud se nicméně věcí zabýval natolik důsledně, že se nad rámec potřebného odůvodnění (obiter dictum) s námitkami stěžovatelky přesto vypořádal. Vyšel z konstantní judikatury a vyložil, že pokud bylo předmětným zákonem (čl. LXXVIII, přechodná ustanovení) pro rozlišení aplikace staré a nové právní úpravy zakotveno kritérium data zahájení řízení o povolení k provozu výherních hracích přístrojů, jednalo se o hledisko zvolené racionálním a objektivním způsobem a aplikované na všechny subjekty a za totožných podmínek.
Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Současně z týchž důvodů a podle téhož ustanovení odmítl akcesorický návrh, který byl podán spolu s ústavní stížností, sdílí její osud a jímž stěžovatelka navrhuje zrušení uvedeného zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. listopadu 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu