Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to failure to file appeal first, violating subsidiarity principle.
Tchéquie (CZ)
Synthèse Legislator
Généré par l'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by J. B. against a regional court decision. The applicant argued for the invalidity of the lower court ruling, but the court found the complaint procedurally inadmissible because the applicant failed to file a required appeal under the Criminal Procedure Code. The court ruled that constitutional review is subsidiary and cannot bypass ordinary appellate remedies, thus rejecting the complaint without examining its merits.
Regeste Legislator
Généré par l'IA§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání.
Mots-clés
Généré par l'IADispositions légales citées
Généré par l'IAJurisprudence citée
Généré par l'IATexte complet
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti J. B., t. č. Věznice Vinařice, zastoupeného JUDr. Vladimírem Špačkem, advokátem, sídlem Tyršova 64, Náchod, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. ledna 2016 č. j. 10 To 370/2015-364, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové.
2. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů k věcnému projednání ústavní stížnosti, jak je stanoví zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl přitom k závěru, že ústavní stížnost, jinak tyto předpoklady splňující, je nepřípustná.
3. Ústavní soud zdůrazňuje, že ve své judikatuře přísně ctí zásadu subsidiarity řízení o ústavní stížnosti. Ta se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze brojit proti zásahu orgánu veřejné moci, k jehož nápravě není příslušný žádný jiný orgán a jakékoliv "dvojkolejné" rozhodování je proto z povahy institutu ústavní stížnosti vyloučeno. Z obsahu napadeného rozhodnutí a jeho poučení je přitom zřejmé, že se stěžovatel může ochrany svých práv domoci prostřednictvím institutu dovolání ve smyslu ustanovení § 265a a násl. zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud si proto ověřil, zda byla tato podmínka splněna. Dotazem u Okresního soudu v Náchodě však zjistil, že stěžovatel proti napadenému usnesení dovolání nepodal.
4. Ústavní soud proto připomíná, že se otázkou subsidiarity ústavní stížnosti ve vztahu k institutu dovolání dle trestního řádu velmi obsáhle zabýval v stanovisku pléna, kterým byla praxe Ústavního soudu v této oblasti sjednocena [srov. stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 (40/2014 Sb.)]. Na jeho závěry lze pro podrobnosti odkázat. Výrok tohoto stanoviska pléna pak zní: "Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů)." Je tedy zjevné, že stěžovatelem podaná ústavní stížnost nesplňuje podmínky přípustnosti uvedené v ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
5. Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, předložený návrh odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. října 2016
Jan Filip v. r.
soudce Ústavního soudu