Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of lawyer representation despite prior warnings.
Tchéquie (CZ)
Synthèse Legislator
Généré par l'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's request to annul a Supreme Court decision, ruling the submission was inadmissible. The applicant failed to meet formal requirements, specifically the mandatory representation by a lawyer, despite having been repeatedly warned in numerous previous proceedings. The Court determined that since the applicant was already well-informed about these procedural rules through prior cases, insisting on a new warning would be an inefficient and formalistic approach.
Regeste Legislator
Généré par l'IA§ 34, § 72, § 30, § 31 of the Constitutional Court Act; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint without a hearing if the applicant has previously been adequately informed of the requirement for lawyer representation in similar cases, rendering further warnings unnecessary and formalistic.
Mots-clés
Généré par l'IADispositions légales citées
Généré par l'IAJurisprudence citée
Généré par l'IATexte complet
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o návrhu Jána Krišici, podanému proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 2987/2016-248, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 24. 10. 2016 se navrhovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Nejvyššího soudu.
Podání navrhovatele, označené jako ústavní stížnost, není možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou formálních a obsahových nedostatků a navrhovatel není pro řízení zastoupen advokátem (§ 34, § 72, § 30, § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené soudem.
Ústavní soud je však přesvědčen o tom, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se již tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
Tak se stalo i v nyní projednávaném případě. Stěžovatel byl totiž v minulosti již mnohokrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a byl řádně poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (např. v řízeních
sp. zn. IV. ÚS 3677/12
,
III. ÚS 495/12
,
IV. ÚS 3970/11
,
IV. ÚS 495/12
či
IV. ÚS 2552/12
, a v dalších, řádově desítkách případů). Ústavní soud tak nemá pochybnost o tom, že stěžovatel byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem stěžovatelův návrh bez jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. října 2016
Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj