Legislator Jurisprudence & Législation
I.ÚS 2449/16 ECLI:CZ:US:2016:1.US.2449.16.1 Généré par l'IA

Constitutional complaint dismissed because criminal proceedings were ongoing and remedies not exhausted.

Numéro de cause I.ÚS 2449/16
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by Mr. Tomáš Láznička against a Supreme Court ruling. The applicant argued that the ruling violated his fundamental rights by excluding judges from a specific criminal case. The court dismissed the complaint because the criminal proceedings were still ongoing and the applicant had not exhausted available procedural remedies.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are admissible only after exhaustion of all procedural remedies, primarily for final decisions where rights cannot be corrected otherwise.

Mots-clés

Généré par l'IA
constitutional complaint exhaustion of remedies subsidiarity principle ongoing criminal proceedings fundamental rights procedural remedies final decision requirement

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
července 2016, stěžovatel podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8.
§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky
Řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze zhojit jiným způsobem.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
§ 30 odst. 1 trestního řádu
8 To 129/2016-880, kterým bylo rozhodnuto, že podle § 30 odst. 1 trestního řádu nejsou jmenovaní soudci krajského soudu senátu 8 To vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp.
§ 265b odst. 1 písm. b) trestního řádu

Jurisprudence citée

Généré par l'IA

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti Mgr. Tomáše Lázničky, zastoupeného JUDr. Jakubem Kadlecem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Lucemburská 1569/47, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. června 2016 sp. zn. 2 To 51/2016, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 25. července 2016, stěžovatel podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. června 2016 sp. zn. 2 To 51/2016. Stěžovatel namítal, že napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených základních práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Ústavní stížností napadeným usnesením Vrchní soud v Praze zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. dubna 2016 č. j. 8 To 129/2016-880, kterým bylo rozhodnuto, že podle § 30 odst. 1 trestního řádu nejsou jmenovaní soudci krajského soudu senátu 8 To vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. 22 T 68/2013 proti stěžovateli pro přečin útisku podle § 177 odst. 1 trestního zákoníku.

3. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.

4. K základním zásadám ovládajícím řízení o ústavních stížnostech patří zásada subsidiarity, podle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti. Rozhodovací činnost Ústavního soudu je tedy primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, v nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci daného řízení samotného. V projednávaném řízení je patrné, že předmětné řízení doposud neskončilo. Případně vadné posouzení námitky podjatosti mohou soudy napravit v průběhu řízení; teprve po jeho skončení může být Ústavní soud povolán ke kontrole jejich postupu.

5. Řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze zhojit jiným způsobem. Trestní řízení jako zákonem upravený postup poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces, v němž spolupůsobí a jenž průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá, lze případné vady napravit v rámci trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem. Intervence Ústavního soudu je v této fázi přípustná pouze výjimečně, a to za situace, pokud by šlo o zásah do základních práv a svobod, který by nebylo možno odčinit jinak (zejména vzetí do vazby). Pak by, po vyčerpání všech procesních prostředků, jež stěžovateli zákon poskytuje, mohla přicházet v úvahu ústavní stížnost. O takovou situaci však v projednávaném případě nejde.

6. Ačkoliv stěžovatel nemůže podat žádný opravný prostředek bezprostředně proti rozhodnutí, které ústavní stížností napadá, nutno upozornit na možnost podání opravných prostředků proti rozhodnutím vydávaným ve věci samé, včetně řízení dovolacího, když námitka, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, je ostatně i přímo předpokládána jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) trestního řádu (obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 17. října. 2011

sp. zn. I. ÚS 2602/11

, ze dne 19. listopadu 2014

sp. zn. II. ÚS 2930/14

, ze dne 19. června 2015

sp. zn. II. ÚS 1451/15

, ze dne 19. března 2015

sp. zn. III. ÚS 665/15

, ze dne 15. března 2016

sp. zn. II. ÚS 2291/15

, ze dne 16. března 2016

sp. zn. IV. ÚS 693/16

, ze dne 15. června 2016

sp. zn. IV. ÚS 587/16

).

7. V dané procesní situaci nelze napadené usnesení Vrchního soudu v Praze považovat za konečné rozhodnutí ve věci stěžovatele. Ústavní soud proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. října 2016

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj