Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to meet formal requirements and lack of lawyer representation.
Synthèse Legislator
Généré par l'IAThe Constitutional Court dismissed the applicant's combined complaint and lawsuit for defamation and humiliation due to severe formal defects. The applicant failed to appoint a lawyer, did not substantiate her constitutional arguments, and neglected the court's deadline to cure these deficiencies. Consequently, the Court could not assess the merits and rejected the petition under the relevant statutory provisions.
Regeste Legislator
Généré par l'IA§ 30, § 31, § 34, § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; A constitutional complaint is inadmissible if filed without mandatory legal representation, lacks necessary formalities, or fails to exhaust prior remedies, requiring the applicant to cure defects within a set timeframe.
Mots-clés
Généré par l'IADispositions légales citées
Généré par l'IAJurisprudence citée
Généré par l'IATexte complet
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o návrhu stěžovatelky Š. S., označeném jako "stížnost a zároveň žaloba", takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 12. 9. 2016 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, označené jako "stížnost a zároveň žaloba" na její dceru A. Š. a na soudkyni Okresního soudu v Ostravě Mgr. L. Kajzarovou "za pomluvu a nehorázné ponižování". Jeho obsahem je popis soudního řízení, které se týká úpravy styku stěžovatelky s vnučkami.
Podání stěžovatelky zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Zejména z něj vůbec nebylo patrno, čeho se vlastně stěžovatelka v tomto řízení domáhá, a pro řízení před Ústavním soudem nebyla zastoupena advokátem (§ 30, § 31 cit. zákona).
K odstranění formálních a obsahových nedostatků podání, jakož i nedostatku povinného zastoupení advokátem, byla navrhovatelka vyzvána přípisem, jí doručeným dne 16. 9. 2016, v němž byla též upozorněna, že neodstraní-li vytýkané vady ve lhůtě do 20 dnů, bude návrh odmítnut. Dostalo se jí rovněž náležitého poučení, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, a jakými nedostatky oproti tomu trpí. Výslovně byla poučena o tom, že ústavní stížnost lze podat teprve po vyčerpání všech prostředků k ochraně práv, jelikož k ústavní stížnosti musí být přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.
Na tuto výzvu stěžovatelka nijak nezareagovala.
Ústavní soud za této situace konstatuje, že navrhovatelka vady svého návrhu k dnešnímu dni neodstranila, přičemž lhůta k odstranění vytknutých vad jí marně uplynula již dne 6. 10. 2016.
Základní vadou, od níž se ostatně odvíjely i vady další, byla absence povinného zastoupení advokátem. Jak Ústavní soud již několikrát konstatoval [srov. např. nález
sp. zn. I. ÚS 89/94
ze dne 29. 11. 1994 (N 58/2 SbNU 151; veškerá judikaturu Ústavního soudu je dostupná též z: http://nalus.usoud.cz)], smyslem povinného zastoupení advokátem je, aby (s ohledem na mimořádnou závažnost řízení) Ústavní soud jako specializovaný soud nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání. Příkladem takové situace je právě postup navrhovatelky, která svůj návrh vůbec nijak ústavněprávně neodůvodnila a není z něj ani patrno, čeho se vlastně domáhá a zda je podaný návrh přípustný.
Jakkoliv si je Ústavní soud vědom omezených možností stěžovatelky předestřít zásadní ústavněprávní argumentaci, bylo na ní, aby vyslyšela výzvu Ústavního soudu a zvolila si advokáta, jenž by vylíčil, v čem (případně) spočívalo její omezení základních lidských práv a svobod, jaká rozhodnutí vlastně napadá a rovněž by uvedl, že před podáním ústavní stížnosti stěžovatelka vyčerpala všechny přípustné prostředky k ochraně svých práv. Pokud tak neučinila, nemůže tuto její nečinnost Ústavní soud nahrazovat a návrh stěžovatelky nelze jakkoliv meritorně posoudit. Právě proto ostatně ve výzvě k odstranění vad stěžovatelku výslovně informoval o možnosti určení advokáta Českou advokátní komorou.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) návrh odmítnout z důvodu neodstranění vad návrhu v určené lhůtě.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. října 2016
Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj