Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to exhaustion of ordinary appeal remedies.
Synthèse Legislator
Généré par l'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint regarding a judge's recusal in a criminal proceeding. The applicant argued that the presiding judge had a conflict of interest due to a personal dispute, but the Court found that ordinary remedies like appeal and leave for appeal were still available. Consequently, the Court ruled the complaint premature and inadmissible because the legal process had not yet been definitively closed.
Regeste Legislator
Généré par l'IA§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all ordinary legal remedies available to correct the alleged violation of fundamental rights.
Mots-clés
Généré par l'IADispositions légales citées
Généré par l'IAJurisprudence citée
Généré par l'IATexte complet
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o ústavní stížnosti stěžovatele V. P., zastoupeného Mgr. Markem Hylenou, advokátem se sídlem Česká Třebová, Staré náměstí 15, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 5. 2016, č. j. 12 To 205/2016-210, a proti usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 16. 5. 2016, č. j. 10 T 73/2015-194, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 15. 8. 2016 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel se jí domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a soudní ochranu ve smyslu čl. 81, čl. 82 odst. 1 Ústavy a podle čl. 36, čl. 38 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti, jakož i z ústavní stížností napadených rozhodnutí, vyplývá, že před soudem v Rychnově nad Kněžnou je pod sp. zn. 10 T 73/2015 proti stěžovateli vedeno trestní řízení. Stěžovateli je kladeno za vinu, že při hlavním líčení před Okresním soudem v Rychnově nad Kněžnou v trestní věci pod sp. zn. 10 T 65/2014 křivě svědčil, a to přestože byl poučen o trestnosti křivé výpovědi a o právu výpověď odmítnout, pokud by jí - zejména sobě - způsobil nebezpečí trestního stíhání. Tím se měl stěžovatel dopustit přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Trestním příkazem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 29. 6. 2015, č. j. 10 T 73/2015-114, byl stěžovateli za toto jednání uložen peněžitý trest v celkové výši 12.000 Kč. Proti tomuto trestnímu příkazu podal stěžovatel včas odpor a ve věci proběhlo hlavní líčení. Dne 27. 6. 2016 vynesl Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudek č. j. 10 T 73/2015-214, kterým byl stěžovatel uznán vinným předmětným přečinem a byl mu za toto jednání uložen peněžitý trest ve výši 30.000 Kč. Proti citovanému rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání, v němž mimo jiné namítá v souladu s ustanovení § 30 trestního řádu podjatost všech soudců Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou. O stěžovatelově odvolání doposud nebylo rozhodnuto. Stěžovatelova námitka podjatosti se opírá o skutečnost, že pro předsedu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou prováděl rekonstrukci bytového jádra, přičemž se pohádali a rozešli se ve zlém. Stěžovatel má v této souvislosti za to, že spor mezi stěžovatelem a předsedou Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou má vliv na rozhodování tohoto soudu ve shora uvedené trestní věci stěžovatele.
3. Stěžovatel na počátku hlavního líčení dne 16. 5. 2016 uplatnil námitku podjatosti i na samosoudkyni JUDr. Václavu Markovou, která ve věci rozhodovala. Jmenovaná soudkyně o stěžovatelově námitce podjatosti rozhodla ústavní stížností napadeným usnesením tak, že není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení pro podjatost. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost ve smyslu § 141 a násl. zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, o níž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové ústavní stížností napadeným usnesením tak, že ji zamítl.
4. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny procesní podmínky řízení, kladené zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná.
5. Jádro stěžovatelovy ústavní stížnosti tvoří námitka, že se mu nedostává nestranného soudního rozhodování, neboť mezi stěžovatelem a předsedou soudu došlo k popsanému sporu, což podle stěžovatele samo o sobě vyvolává pochybnosti o nestrannosti soudců okresního soudu. Stěžovatel své námitky uplatnil již v probíhajícím trestním řízení, avšak tam s nimi neuspěl, a proto je nyní znovu opakuje v ústavní stížnosti, namířené proti soudním rozhodnutím, jimiž bylo o jeho námitkách negativně rozhodnuto. V trestní věci samé nicméně doposud nebylo pravomocně rozhodnuto.
6. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci již nemají k dispozici prostředky, kterými by mohly protiústavní stav napravit (věc je pro ně definitivně "uzavřena"). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, v tomto případě obecné soudy v rámci trestního řízení, nemůže Ústavní soud do jejich postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve, než tak mohla učinit instanční soustava obecných soudů. Princip právního státu a subsidiarity totiž takové souběžné rozhodování nepřipouští.
7. V nyní projednávaném případě je zřejmé, že vydáním napadených rozhodnutí ve věci podjatosti trestní řízení nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici opravné prostředky podle trestního řádu (zejména odvolání a dovolání). Námitku, že trestní řízení vedl soudce, který měl být z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen, přitom lze nepochybně uplatnit jako důvod pro podání odvolání proti prvoinstančnímu rozsudku; odvolací soud, pokud by tuto námitku shledal důvodnou, by z tohoto důvodu mohl zrušit napadený rozsudek pro podstatné vady řízení [§ 258 odst. 1 písm. a) trestního řádu]. Stejná námitka by mohla být stěžovatelem uplatněna též jako dovolací důvod [§ 265b odst. 1 písm. b) trestního řádu].
8. Teprve po vyčerpání těchto opravných prostředků, bude-li se stěžovatel i nadále domnívat, že jejich prostřednictvím tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se proto stěžovateli otevřela cesta k podání věcně projednatelné ústavní stížnosti k Ústavnímu soudu.
9. V dané procesní situaci však ze shora uvedených důvodů nelze napadená usnesení o nevyloučení soudce z projednávání věci považovat za konečná rozhodnutí ve věci stěžovatele; ten má k dispozici další prostředky, jak své právo hájit. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to ostatně vyplývá i z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu (viz např. usnesení
sp. zn. I. ÚS 3477/14
ze dne 22. 1. 2015, usnesení
sp. zn. II. ÚS 2930/14
ze dne 19. 11. 2014, usnesení
sp. zn. III. ÚS 3309/13
ze dne 11. 11. 2013 a další; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná pod http://nalus.usoud.cz).
10. S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako nepřípustný návrh.
Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. října 2016
Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj