Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet statutory requirements and lack of legal representation.
Synthèse Legislator
Généré par l'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by T. R. against a regional court decision regarding procedural delays. The applicant failed to provide a mandatory lawyer and required supporting documents, despite previous warnings and repeated submissions with identical defects. The court rejected the request for an extension because the applicant's financial situation in the underlying insolvency case would prevent securing legal representation even if time were granted.
Regeste Legislator
Généré par l'IALaw No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 30 para. 1; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 43 para. 1 letter a): A constitutional complaint lacking mandatory legal representation and required attachments is inadmissible, and repeated warnings render further formal instructions unnecessary and ineffective.
Mots-clés
Généré par l'IADispositions légales citées
Généré par l'IAJurisprudence citée
Généré par l'IATexte complet
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti T. R., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. května 2016 č. j. KSPH 64 INS 4303/2016-A-15, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Dne 5. 9. 2016 byla Ústavnímu soudu v elektronické podobě doručena stěžovatelova stížnost proti "nezákonnému zásahu ve věci pod sp. zn.: KSPH 64 INS 4303/2016-A-15, a tím způsobeným neopodstatněným průtahům v řízení." Kromě jiného v ní stěžovatel požádal o poskytnutí lhůty 60 dnů pro získání právního zastoupení.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami. Stěžovatel především není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a k návrhu nejsou přiloženy požadované přílohy. Pokud tyto náležitosti nejsou splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad ve stanovené lhůtě.
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami, tj. především neexistencí povinného zastoupení advokátem a absencí příloh. Na tyto nedostatky byl stěžovatel opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti. Stěžovatel však volí postup, kterým opakovaně ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti.
5. Není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem a dalších náležitostech ústavní stížnosti dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat též další náležitosti, pak se setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jeví jako postup neefektivní a formalistický.
6. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly stěžovateli objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým. Z veřejně přístupných zdrojů Ústavní soud zjistil, že stěžovatelem napadené usnesení Krajského soudu v Praze bylo vydáno v insolvenční věci Jitky Rychtecké a byla jím uložena insolvenčnímu navrhovateli (Komerční bance, a.s.) povinnost zaplatit zálohu na základy insolvenčního řízení. Z toho je zřejmé, že i kdyby Ústavní soud vyhověl stěžovatelově žádosti o poskytnutí lhůty k zajištění právního zastoupení, nemohla by být stěžovatelova ústavní stížnost po případném odstranění vad způsobilá k věcnému projednání.
7. Stejně jako ve věci vedené pod
sp. zn. III. ÚS 3409/15
,
I. ÚS 233/16
,
III. ÚS 239/16
či
III. ÚS 1332/16
se Ústavní soud proto uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. října 2016
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj