Legislator Jurisprudence & Législation
IV.ÚS 952/16 ECLI:CZ:US:2016:4.US.952.16.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses appeal on procedural delay, ruling administrative decision not a continuing violation.

Numéro de cause IV.ÚS 952/16
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaints filed by Jaroslava Nováková and Milan Nováka against the Supreme Administrative Court's dismissal of their lawsuit. The applicants argued that the court's finding of procedural delay violated their right to a fair process under Article 36 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The Court determined that the administrative decision not to initiate removal proceedings was a one-time act, making the two-month appeal period expire over thirteen months before the lawsuit was filed, thus rendering the complaint clearly unfounded.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court dismisses constitutional complaints as clearly unfounded when the Supreme Administrative Court provides a comprehensive justification for finding a claim time-barred based on the nature of the administrative act as a one-time decision rather than a continuing violation.

Mots-clés

Généré par l'IA
constitutional complaint procedural delay fair process right administrative decision time-barred claim one-time act Constitutional Court

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
Art. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelé jsou v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupeni advokátem.
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
§ 84 odst. 1 s. ř. s.
Dvouměsíční lhůta k podání žaloby podle § 84 odst. 1 s. ř. s. proto počala běžet doručením rozhodnutí (sdělení) o nezahájení správního řízení stěžovatelům dne 10.

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti 1) Jaroslavy Novákové a 2) Milana Nováka, zastoupených JUDr. Jiřím Janebou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Divišova 882, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2016, č. j. 1 As 232/2015-44, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 13. 1. 2016, č. j. 1 As 232/2015-44, zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 9. 2015, č. j. 30 A 68/2014-95, a sám odmítl pro opožděnost žalobu stěžovatelů, kterou se domáhali vyslovení nezákonného zásahu stavebního úřadu spočívajícího v tom, že neshledal důvody pro zahájení řízení o odstranění stavby - fotovoltaických panelů ze střechy rodinného domu jejich sousedů. Proti rozsudku kasačního soudu se stěžovatelé brání ústavní stížností podanou dne 22. 3. 2016 a navrhují, aby jej Ústavní soud zrušil; namítají zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který spatřují v závěru o opožděnosti žaloby.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelé jsou v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupeni advokátem. Stížnost rovněž není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Pro přezkum je určující výhradně dodržení ústavního rámce rozhodovací činnosti obecných soudů.

Ústavní soud neshledává nic protiústavního na interpretaci pozitivního práva, jak byla provedena v dané věci. Nejvyšší správní soud obsáhle a srozumitelně odůvodnil svůj závěr o opožděnosti žaloby, konstatoval, že tvrzený zásah nelze kvalifikovat jako trvající, nýbrž jako jednorázový, spočívající ve vydání rozhodnutí správního orgánu o tom, že nebude zahajovat řízení o odstranění stavby. Dvouměsíční lhůta k podání žaloby podle § 84 odst. 1 s. ř. s. proto počala běžet doručením rozhodnutí (sdělení) o nezahájení správního řízení stěžovatelům dne 10. 5. 2013, resp. 14. 5. 2013, a pokud byla žaloba podána teprve 15. 8. 2014, stalo se tak více než 13 měsíců po marném uplynutí zákonné lhůty.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. září 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu