Constitutional Court dismisses complaint as unconstitutional since ordinary courts correctly applied law without violating rights.
Synthèse Legislator
Généré par l'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by PUMAS, s. r. o., against lower court rulings denying full compensation for execution delays. The petitioner argued that basic rights were violated due to insufficient reasoning and inadequate compensation, but the courts found the partial award sufficient. The Court ruled that the complaint lacked constitutional intensity, as the dispute involved ordinary legal interpretation rather than a violation of fundamental rights.
Regeste Legislator
Généré par l'IALaw on the Constitutional Court; Law on Liability for Damage Caused by Public Authority Decisions: The Constitutional Court does not re-examine the substantive correctness of ordinary court decisions but only intervenes when fundamental rights are violated; complaints regarding legal interpretation or insufficient compensation without constitutional intensity are inadmissible.
Mots-clés
Généré par l'IADispositions légales citées
Généré par l'IATexte complet
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti společnosti PUMAS, s. r. o., se sídlem v Praze 10, Dykova 1156/19, zastoupené Mgr. Markétou Vítovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, ulice 5. května 1050/66, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2016, č. j. 30 Cdo 683/2016-135, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2015, č. j. 12 Co 235/2015-113, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 27. 6. 2016 ústavní stížnost splňující formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterou se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí. Z ústavní stížnosti a příloh vyplývá, že se stěžovatelka domáhala postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, peněžité náhrady ve výši 100 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou průtahy v exekučním řízení. Ministerstvo spravedlnosti přiznalo stěžovatelce částku 9 375 Kč, ohledně zbytku požadované částky stěžovatelka podala žalobu. Obecné soudy vyslovily shodný názor, že sice bylo porušeno právo stěžovatelky na vydání rozhodnutí v zákonné lhůtě, avšak zadostiučinění, které jí Ministerstvo spravedlnosti přiznalo, je dostatečné, a proto žalobě nevyhověly.
Stěžovatelka namítá, že byla porušena její základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a 3, a čl. 1 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Porušení spatřuje v tom, že se soudy nezabývaly argumenty stěžovatelky, dále namítá, že kvůli průtahům v řízení byla v nejistotě, zda a kdy se podaří exekuovanou částku vymoci, a výše přiznaného nároku je zjevně nedostatečná.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná
Hlavním úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti a ústavněprávních principů; nemá postavení obecného soudu dalšího stupně a nenáleží mu tedy znovu přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatele. Ústavní soud konstatuje, že ve stížnosti jde toliko o otázku výkladu a aplikace běžného práva, resp. stanovení výše náhrady nemajetkové újmy. Stěžovatelce byla náhrada přiznána již Ministerstvem spravedlnosti a obecné soudy shledaly její výši dostatečnou; námitky stěžovatelky proti odůvodnění napadených rozhodnutí setrvávají v rovině obyčejného práva a zjevně nedosahují ústavněprávní intenzity nezbytné pro případný kasační zásah Ústavního soudu.
Principy spravedlivého procesu nevyžadují, aby rozhodující soud podrobně reagoval na každou jednotlivou námitku či argument účastníka, ale postačí, že se v rozhodnutí vypořádá s těmi, které jsou pro řízení relevantní, a to takovým způsobem, aby bylo zřetelně odvoditelné, z jakého důvodu nemůže obstát stěžovatelem uplatněný nárok. Z odůvodnění napadených rozhodnutí tento rozměr patrný je; soudy přesvědčivě vysvětlily, z jakých důvodů rozhodly právě tímto způsobem, jejich právní úvahy jsou zřetelné i logické a celkové odůvodnění nevybočuje z mezí ústavní konformity. Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích taková pochybení, ze kterých by mohl dovodit tvrzené porušení základních práv stěžovatelky. Pouhý fakt, že pohledávky stěžovatelky nebyly uspokojeny, nepředstavuje porušení ústavního práva.
Ústavní soud po přezkoumání napadených rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení některého z ústavně zaručených práv; proto rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu