Legislator Jurisprudence & Législation
IV.ÚS 1540/16 ECLI:CZ:US:2016:4.US.1540.16.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming excessive bankruptcy proceedings violated fair trial rights.

Numéro de cause IV.ÚS 1540/16
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court rejected Miloslav Ryšánek's constitutional complaint against a five-year bankruptcy proceeding that resulted in a claim being declared time-barred. The applicant argued that the courts arbitrarily delayed the process and failed to adequately address his arguments regarding the violation of his right to a hearing within a reasonable time. The court determined that the complaint lacked constitutional intensity, as the lower courts' reasoning was logical and did not constitute a violation of fundamental rights.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

Law on the Constitutional Court; Constitution: Art. 36, Art. 38, ECHR: Art. 6. The Constitutional Court does not review the substantive correctness of ordinary court decisions but only intervenes when fundamental rights are violated; mere disagreement with court conclusions or lack of detailed argumentation on every point does not constitute a constitutional violation.

Mots-clés

Généré par l'IA
constitutional complaint dismissal reasonable time requirement bankruptcy proceedings delay fair trial rights substantive review limitation

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
Law on the Constitutional Court, § 43 para. 2 lit. a
Constitution of the Czech Republic, Art. 36
Constitution of the Czech Republic, Art. 38
European Convention on Human Rights, Art. 6

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Miloslava Ryšánka, zastoupeného Mgr. Blankou Morávkovou, advokátkou se sídlem v Miroslavi, Brněnská 104, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, č. j. 30 Cdo 4164/2015-277, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2015, č. j. 19 Co 54/2015-258, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel dne 13. 5. 2016 stížnost splňující formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterou se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí v řízení o přiznání peněžité náhrady za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým konkurzním řízením. Prvotní vyhovující rozsudek ve věci byl odvolacím soudem zrušen, po druhém projednání byl stěžovatelem uplatněný nárok shledán promlčeným, což odvolací soud potvrdil. Dovolací soud však námitku promlčení nepovažoval za důvodnou a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání - ten vrátil věc k projednání potřetí nalézacímu soudu. Nalézací soud žalobě vyhověl, odvolací soud rozsudek změnil a rozhodl, že k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě sice došlo, ale peněžní náhradu stěžovateli nepřiznal. Následné dovolání bylo odmítnuto.

Stěžovatel namítá, že byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení spatřuje především v přístupu soudů v projednávání jeho věci; v průběhu řízení nabyl dojmu, že soudy rozhodují podle své libovůle, což mělo za následek, že celé řízení trvá pět let. Uvádí, že se soudy bez bližšího odůvodnění nezabývaly jeho argumentací a že odvolací soud měl zformulovat úsudek o skutečnostech, které zapříčinily, že řízení trvalo déle, než je zákonná osmnáctiměsíční lhůta.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů:

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nemá postavení obecného soudu dalšího stupně a nenáleží mu tedy znovu přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatele. Ústavní soud konstatuje, že ve stížnosti jde toliko o otázku výkladu a aplikace běžného práva a námitky stěžovatele zjevně nedosahují ústavněprávní intenzity nezbytné pro případný kasační zásah Ústavního soudu.

Z odůvodnění napadených rozhodnutí je patrné, z jakých důvodů soudy tímto způsobem rozhodly, jejich právní úvahy jsou zřetelné, logické a celkové odůvodnění nevybočuje z mezí ústavní konformity. Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích taková pochybení, ze kterých by mohl dovodit tvrzené porušení základních práv stěžovatele. Pouhý fakt, že závěry napadených rozhodnutí nekorespondují s očekáváním stěžovatele, nepředstavuje porušení ústavního práva. Principy spravedlivého procesu nevyžadují, aby rozhodující soud v rozhodnutí podrobně reagoval na každou jednotlivou námitku či argument účastníka, ale postačí, že se v rozhodnutí vypořádá s těmi, které jsou pro řízení relevantní, a to takovým způsobem, aby bylo z rozhodnutí zřetelně odvoditelné, z jakého důvodu nemůže obstát stěžovatelem uplatněný nárok.

Ústavní soud po přezkoumání napadených rozhodnutí neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení některého ze stěžovatelem uvedených ústavně zaručených práv; proto rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. září 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu