Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding procedural ruling on costs from prior unsuccessful litigation.
Synthèse Legislator
Généré par l'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by Marie Kožejová against a district court ruling denying her claim for litigation costs. The applicant argued that the lower court improperly assessed the nature of her claim, which sought reimbursement for expenses incurred in a separate, unsuccessful proceeding against the same defendant. The court found no violation of the right to a fair process, noting the bagatelnie amount involved and the applicant's lack of success in the prior case. Consequently, the complaint was deemed clearly unfounded and dismissed without oral proceedings.
Regeste Legislator
Généré par l'IA§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as clearly unfounded when the applicant lacks success in the underlying proceedings and the lower court's procedural assessment is reasonable.
Mots-clés
Généré par l'IADispositions légales citées
Généré par l'IAJurisprudence citée
Généré par l'IATexte complet
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Marie Kožejové, zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem v Ostravě, Josefa Skupy 1639/21, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 5. 2016, č. j. 60 C 182/2003-350, spojené s návrhem na zrušení § 202 odst. 1 písm. d) o. s. ř., takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. 5. 2016, č. j. 60 C 182/2003-350, zamítl žalobu, kterou se stěžovatelka domáhala na žalovaném zaplacení 2480 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět, neboť stěžovatelka usiluje o zaplacení nákladů vynaložených v jiném řízení před soudem, které proti žalovanému vedla a v němž nebyla úspěšná. Proti rozsudku okresního soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností doručenou dne 22. 8. 2016 a navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil; současně navrhuje zrušení výše uvedeného ustanovení zákona. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 37 odst. 3 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v tom, že obecný soud nesprávně vyhodnotil povahu žalovaného nároku a jeho dílčích složek.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupena advokátem; rovněž není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti; jeho úkolem je toliko přezkoumávat, zda ze strany obecných soudů nedošlo k vykročení z ústavního rámce jejich činnosti. Takové pochybení v daném případě neshledal. Zohlednil rovněž, že předmětem řízení byla bagatelní částka, a proti rozsudku nalézacího soudu tak podle § 202 odst. 2 o. s. ř. nebylo přípustné ani odvolání.
Nalézací soud řádně odůvodnil svůj závěr o nemožnosti vyhovět žalobě za situace, kdy stěžovatelka požaduje zaplacení nákladů vynaložených v jiném soudním řízení, vedeném proti téže protistraně, v němž nebyla úspěšná. Předtím, než přistoupil k posouzení merita věci, se obsáhle vypořádal s předmětem řízení, jehož objasnění bylo důvodem kasace jeho původního rozhodnutí odvolacím soudem, a kvůli kterému byl nucen stěžovatelku opakovaně vyzývat k doplnění žalobních tvrzení; v návaznosti na podání stěžovatelky mj. připustil změnu žaloby, resp. vyloučil dílčí (bagatelní) částku tvořící předmět řízení v projednávané věci k samostatnému projednání.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 +písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Současně byl z týchž důvodů a podle téhož ustanovení odmítnut akcesorický návrh, kterým se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedeného ustanovení zákona; vyhovění tomuto návrhu bylo vyloučeno již proto, že stěžovatelka neměla ve věci úspěch. Mimoto nelze přehlédnout, že brojí proti meritornímu rozhodnutí soudu, navrhuje nicméně zrušit § 202 odst. 1 písm. d) o. s. ř. týkající se přípustnosti odvolání proti rozhodnutí o změně návrhu, tedy dílčího procesního rozhodnutí, které není předmětem přezkumu v projednávané věci (srov. usnesení ze dne 16. 8. 2016,
sp. zn. I. ÚS 1882/16
).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. září 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu