Legislator Jurisprudence & Législation
IV.ÚS 2637/16 ECLI:CZ:US:2016:4.US.2637.16.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming administrative review renewal rules violate fundamental rights and proportionality.

Numéro de cause IV.ÚS 2637/16
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint challenging the Supreme Administrative Court's decision to deny renewal of proceedings. The applicant argued that the statutory restriction on renewal for civil administrative cases violated fundamental rights regarding social benefits. The court ruled that the specific legal provisions limiting renewal procedures are constitutional and do not infringe upon the applicant's rights.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 114 odst. 1 s. ř. s.: The Constitutional Court holds that statutory limitations on the renewal of administrative proceedings do not violate fundamental rights when clearly defined by law.

Mots-clés

Généré par l'IA
constitutional complaint administrative renewal fundamental rights social benefits proportionality principle

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 114 odst. 1 s. ř. s.
Zejména poukázal na to, že ustanovení § 114 odst. 1 s. ř. s. jednoznačné stanoví, že obnova řízení před správními soudy je přípustná výhradně proti rozsudku vydanému v řízení o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu nebo ve věcech politických stran a hnutí.
čl. 30 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl.
čl. 90 Ústavy
2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým byla jako nepřípustná zamítnuta její kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.

Jurisprudence citée

Généré par l'IA

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Jana Musila a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti Marie Kožejové, zastoupené Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem Jaklovecká 18, Ostrava-Slezská Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2016 č. j. 2 Ads 91/2016-41, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 30, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým byla jako nepřípustná zamítnuta její kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2016 č. j. 38 Ad 15/2012-107 o odmítnutí návrhu na obnovu řízení, vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 38 Ad 15/2012. Krajský soud v Ostravě v řízení, jehož obnovy se stěžovatelka domáhá, rozsudkem ze dne 27. 3. 2014 zamítl žalobu stěžovatelky proti odvolacímu rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí, jímž nebylo vyhověno žádosti stěžovatelky o dávku státní sociální podpory - příspěvku na bydlení.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjadřuje přesvědčení, že neexistuje rozumný důvod, aby v případech správního řízení nebyla možnost obnovy řízení obecně připuštěna. Uvedené platí zvláště za situace, kdy se jedná o tak zásadní otázku jako je poskytnutí dávky v hmotné nouzi a příspěvku na bydlení. Pokud tento postup ustanovení § 114 s. ř. s. neumožňuje, považuje jej stěžovatelka za protiústavní.

Vzhledem k tomu, že obsah ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před civilními soudy je stěžovatelce i Ústavnímu soudu znám, není třeba jej podrobněji rekapitulovat.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky, i obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud předesílá, že ústavními stížnostmi téže stěžovatelky s obdobnou problematikou a argumentací se již zabýval v řízeních vedených pod

sp. zn. I. ÚS 2635/16

a

IV. ÚS 2634/16

, která skončila vydáním odmítavých usnesení. Od závěrů zde uvedených se nemá důvod odchylovat.

Ústavní soud ověřil, že Nejvyšší správní soud se kasační stížností stěžovatelky řádně zabýval a v odůvodnění rozhodnutí srozumitelně a logicky objasnil, z jakých důvodů není kasační stížnost důvodná. Zejména poukázal na to, že ustanovení § 114 odst. 1 s. ř. s. jednoznačné stanoví, že obnova řízení před správními soudy je přípustná výhradně proti rozsudku vydanému v řízení o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu nebo ve věcech politických stran a hnutí. Návrh na obnovu řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 65 a násl. s. ř. s. tak přípustný není.

Uvedeným závěrům není z ústavního hlediska co vytknout. Ostatně Ústavní soud již ve svých předchozích rozhodnutích uvedl, že ustanovení § 114 odst. 1 s. ř. s. samo o sobě nezavdává prostor pro jeho jiný než shora nastíněný výklad (např. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 680/10

,

II. ÚS 3163/09

,

I. ÚS 776/07

). Neústavnost napadeného rozhodnutí nelze ani dovozovat z obecné úvahy stěžovatelky o vhodnější právní úpravě obnovy ve správním řízení. Ústavní soud pro úplnost dodává, že podle petitu ústavní stížnosti se stěžovatelka zrušení ustanovení § 114 s. ř. s. nedomáhá.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. září 2016

JUDr. Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu