Constitutional Court dismisses appeal as constitutional remedy is inadmissible due to exhaustion of ordinary legal remedies.
Synthèse Legislator
Généré par l'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Ing. Jindřich Brettl against a second-instance court decision. The applicant claimed violations of fundamental rights due to unpredictable court procedures, but the Court found the proceedings were not yet concluded. Since the lower court suspended the case and indicated the original claims would be heard in a related ongoing case, the applicant had not exhausted all available legal remedies. Consequently, the Court ruled the complaint inadmissible because constitutional review is subsidiary to ordinary judicial processes.
Regeste Legislator
Généré par l'IA§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not effectively exhausted all procedural remedies provided by law for the protection of their rights.
Mots-clés
Généré par l'IADispositions légales citées
Généré par l'IAJurisprudence citée
Généré par l'IATexte complet
Ústavní soud rozhodl o věci ústavní stížnosti Ing. Jindřicha Brettla, zastoupeného Mgr. Klárou Růžičkovou, advokátkou se sídlem Kaprova 52/6, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2015 č. j. 15 Co 494/2015-129, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byl dne 11. 2. 2016 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Městského soudu v Praze (dále též "soud druhého stupně").
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že se stěžovatel podáním, doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 4 (dále též "soud prvního stupně") dne 30. 1. 2015 (vedeným pod sp. zn. 55 C 21/2015), domáhal 1) ochrany oprávněné držby, 2) určení, že právní vztah mezi stěžovatelem a žalovanou Alicí Kauckou, založený Dohodou o nakládání s blíže specifikovaným bytem a nebytovou jednotkou (garáží), trvá a 3) nahrazení projevu vůle Alice Kaucké, jímž souhlasí s uzavřením darovací smlouvy se stěžovatelem o převodu vlastnického práva k témuž bytu, nebytové jednotce a blíže vymezeným spoluvlastnickým podílům. Podáním, doručeným témuž soudu dne 28. 1. 2015 (vedeným pod sp. zn. 55C 19/2015), se stěžovatel vyjma ochrany oprávněné držby domáhal téhož.
Dne 13. 2. 2015 soud prvního stupně žalobě stěžovatele na ochranu oprávněné držby usnesením č. j. 55 C 21/2015-12 vyhověl a vedlejší účastnici uložil, aby obnovila stav před vypuzením, a současně jí nařídil bytovou jednotku vyklidit, zpřístupnit a předat stěžovateli. K odvolání vedlejší účastnice Městský soud v Praze svým rozhodnutím ze dne 2. 10. 2015 č. j. 15 Co 195/2015-95 toto rozhodnutí změnil a návrh stěžovatele zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel ústavní stížnost, které Ústavní soud nálezem ze dne 16. 6. 2016
sp. zn. IV. ÚS 3623/15
vyhověl a usnesení Městského soudu v Praze zrušil. K důvodům zrušení tohoto soudního rozhodnutí zdejší soud odkazuje na odůvodnění citovaného nálezu.
Soud prvního stupně dále usnesením ze dne 30. 10. 2015 č. j. 55 C 21/2015-117 zastavil řízení vedené pod sp. zn. 55 C 21/2015 (vyjma části týkající se ochrany oprávněné držby), a to z důvodu překážky litispendence podle § 83 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). Na základě odvolání stěžovatele Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že celé řízení vedené pod sp. zn. 55 C 21/2015 zastavil, neboť byl dán neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (návrhu na zahájení řízení) podle § 104 odst. 1 o. s. ř.
Stěžovatel tvrdí, že uvedeným rozhodnutím soudu druhého stupně došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 1 odst. 1 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. K tomu mělo podle stěžovatele dojít v důsledku nepředvídatelného a nesprávného postupu obecných soudů, který podle stěžovatele vykazuje znaky svévole.
Předtím, než přistoupí k posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, tj. vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3).
Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti se totiž jeví její subsidiarita. To znamená, že k jejímu projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel všechny procesní prostředky (efektivně) vyčerpal. Rozhodovací činnost Ústavního soudu je tedy primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, u nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci daného řízení samotného.
V posuzovaném případě je patrné, že předmětné řízení o žalobě stěžovatele doposud neskončilo. Městský soud v Praze sice řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 55 C 21/2015 zastavil, avšak z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že podáním ze dne 30. 1. 2015 stěžovatel nehodlal zahájit nové řízení, ale pouze doplnit svoji předchozí žalobu. Městský soud v Praze proto uvedl, že v dalším řízení bude třeba obsah spisu vedený pod sp. zn. 55 C 21/2015 učinit součástí spisu vedeného pod sp. zn. 55 C 19/2015.
Návrhy stěžovatele (původně vedené pod sp. zn. 55 C 21/2015) tedy budou projednány soudem prvního stupně v řízení vedeném pod sp. zn. 55 C 19/2015. Stěžovatel tudíž nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k jeho ochraně poskytuje.
Vzhledem k formě a obsahu rozhodnutí Ústavní soud neshledal potřebným zasílat ústavní stížnost vedlejšímu účastníkovi.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. září 2016
JUDr. Vladimír Sládeček v. r.
soudce zpravodaj