Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to formal defects and lack of lawyer representation.
Synthèse Legislator
Généré par l'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's petition because it suffered from multiple formal and substantive deficiencies and lacked legal representation. Although the applicant had been previously warned about these requirements, the Court deemed further individual warnings ineffective and formalistic given the established pattern of non-compliance. Consequently, the petition was dismissed without an oral hearing, relying on the principle that prior warnings suffice when the applicant knowingly ignores them.
Regeste Legislator
Généré par l'IA§ 34, § 72, § 30 odst. 1, § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; If a petitioner repeatedly fails to comply with mandatory representation requirements after prior warnings, the Court may dismiss the complaint without further individual notification.
Mots-clés
Généré par l'IADispositions légales citées
Généré par l'IAJurisprudence citée
Généré par l'IATexte complet
Ústavní soud rozhodl o návrhu Pavla Pojdla, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Dne 5. 9. 2016 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání navrhovatele, které však není možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, neboť trpí řadou formálních a obsahových nedostatků a navrhovatel není v řízení zastoupen advokátem [§ 34, § 72, § 30 odst. 1, § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
Navrhovatel přitom byl v souvislosti s jeho předchozími podáními k Ústavnímu soudu již vícekrát vyzýván k odstranění vad podání s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti (včetně nutnosti být v řízení zastoupen advokátem a o tom, že Ústavní soud advokáta k řízení o ústavní stížnosti neustanovuje), i o případných následcích neodstranění vytčených vad podání. Ostatně z podání je zřejmé, že navrhovatel si je této skutečnosti vědom.
Jak již Ústavní soud opakovaně vyjádřil v jiných věcech navrhovatele (viz např. usnesení
sp. zn. II. ÚS 2574/09
,
IV. ÚS 1647/10
,
I. ÚS 2053/11
,
I. ÚS 1086/13
,
I. ÚS 2252/13
), v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
Za dané situace, kdy se jeví setrvání na požadavku dalšího, opakovaného poučení neefektivním a formalistickým, Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. září 2016
JUDr. Vladimír Sládeček v. r.
soudce zpravodaj