Legislator Jurisprudence & Législation
II.ÚS 2381/16 ECLI:CZ:US:2016:2.US.2381.16.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses appeal for premature filing of jurisdictional objection in ongoing criminal proceedings.

Numéro de cause II.ÚS 2381/16
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court rejected Josef Maler's constitutional complaint regarding the local jurisdiction of the District Court in Ostrava. Although the applicant argued that a Supreme Court ruling required applying general jurisdiction rules to the District Court, he had previously failed to raise this objection during the District Court's decision on bail. The Court ruled that since the applicant did not use the available remedy to challenge jurisdiction at the time, his current complaint is untimely and inadmissible.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; Constitutional complaints challenging jurisdictional decisions in ongoing proceedings are inadmissible if the applicant failed to raise the objection during the proceedings or through available remedies.

Mots-clés

Généré par l'IA
constitutional complaint local jurisdiction premature filing criminal proceedings admissibility procedural remedy timing of objection

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jeho práv garantovaných čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
§ 24 odst. 1 trestního řádu
2016 dospěl Okresní soud v Ostravě k závěru, že jsou zde pochybnosti o určení místní příslušnosti a postupem podle § 24 odst. 1 trestního řádu věc předložil Krajskému soudu v Ostravě.
§ 26 odst. 2 trestního řádu
§ 67 písm. a) trestního řádu
Ústavní stížností napadeným usnesením poté Okresní soud rozhodl tak, že se stěžovatel (jakož i další obviněný) ponechává ve vazbě z vazebního důvodu dle § 67 písm. a) trestního řádu.
§ 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu
Podle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu, a contrario, se nepřijal stěžovatelův písemný slib.

Jurisprudence citée

Généré par l'IA
Pl. ÚS 4/14
Constitutional Court rejects challenge to prosecution office jurisdiction rules violating right to statutory judge.
II. ÚS 727/11
Constitutional Court annuls Supreme Court ruling for violating legal certainty and fair trial principles due to unpredictable jurisdiction determination.
II. ÚS 2483/15
Constitutional Court dismisses appeal for violation of right to legal judge due to improper jurisdiction determination.
I. ÚS 904/08
Constitutional Court annulled High Court ruling for lack of jurisdiction and failure to justify decision under fair trial rights.
I. ÚS 6/15
Constitutional Court dismisses appeal on fair trial grounds regarding territorial jurisdiction of criminal court.
I. ÚS 1646/12
Constitutional Court dismisses appeal on jurisdictional venue, citing prior identical rulings as clearly unfounded.
II. ÚS 1063/12
Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding criminal jurisdiction and delegation rules. The court upheld the Supreme Court's decision on venue. The court rejected the claim that rights under the Charter were violated. The court found no constitutional error in the jurisdictional determination. The court emphasized the formal nature of procedural rules. The court noted delegation is an exceptional measure requiring strong justification. The court affirmed the principle of fixed court assignment. The court dismissed the complaint as clearly unfounded. The court ruled in favor of the prosecution's choice of court. The court maintained that procedural rules are formal in nature.
II. ÚS 1650/07
Constitutional Court dismisses appeal over criminal jurisdiction transfer violating defendant's rights.
IV. ÚS 3292/14
Constitutional Court dismisses appeal regarding execution order jurisdiction and Supreme Court's procedural review. Stěžovatelka claims violation of fair trial rights. Court finds no constitutional violation. No constitutional violation found.

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Josefa Maléře, t. č. ve Vazební věznici Ostrava, zastoupeného JUDr. Petrem Langerem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Sokolská třída 1331/31, 702 00 Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 1 To 218/2016-59 ze dne 7. 6. 2016 a usnesení Okresního soudu v Ostravě č. j. 0 Nt 19020/2016-42 ze dne 23. 5. 2016, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jeho práv garantovaných čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, přiložených rozhodnutí a vyžádaného spisového materiálu, stěžovatel byl usnesením Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 0 Nt 16029/2016 ze dne 24. 2. 2016 vzat do vazby. Dne 6. 5. 2016 podal státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě k Okresnímu soudu v Ostravě návrh na ponechání stěžovatele ve vazbě. S ohledem na nález Ústavního soudu

sp. zn. Pl. ÚS 4/14

ze dne 19. 4. 2016 dospěl Okresní soud v Ostravě k závěru, že jsou zde pochybnosti o určení místní příslušnosti a postupem podle § 24 odst. 1 trestního řádu věc předložil Krajskému soudu v Ostravě.

Usnesením č. j. 3 Nt 3/2016-19 ze dne 16. 5. 2016 Krajský soud v Ostravě rozhodl, že příslušným k projednání věci je Okresní soud v Ostravě. Jak krajský soud vysvětlil, předmětným nálezem Ústavního soudu nebylo dotčeno ustanovení § 26 odst. 2 trestního řádu, podle něhož soud, u něhož státní zástupce podal návrh podle odstavce 1 předmětného ustanovení, se stává příslušným k provádění všech úkonů soudu po celé přípravné řízení. Jelikož po zahájení úkonů trestního řízení byly Okresním soudem v Ostravě činěny úkony na základě návrhu krajského státního zastupitelství již v roce 2005 a následně i po zahájení trestního stíhání v roce 2016, včetně ustanovení obhájců a rozhodnutí o vzetí obou obviněných do vazby, je tento soud podle § 26 odst. 2 trestního řádu příslušný i k provádění dalších úkonů v přípravném řízení.

Ústavní stížností napadeným usnesením poté Okresní soud rozhodl tak, že se stěžovatel (jakož i další obviněný) ponechává ve vazbě z vazebního důvodu dle § 67 písm. a) trestního řádu. Podle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu, a contrario, se nepřijal stěžovatelův písemný slib.

Proti uvedenému rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, kterou ústavní stížností napadeným usnesením Krajský soud v Ostravě zamítl.

Stěžovatel následně podal ústavní stížnost, kterou staví na jediné námitce, a sice na místní nepříslušnosti Okresního soudu v Ostravě. Tu dovozuje z nálezu Ústavního soudu

sp. zn. Pl. ÚS 4/14

. Podle stěžovatele ústavně konformním výkladem § 26 trestního řádu je nutno dospět k závěru, že pokud příslušný návrh podává státní zástupce krajského státního zastupitelství, je třeba aplikovat rovněž obecnou úpravu místní příslušnosti a určit ji podle kritérií stanovených v § 18 trestního řádu.

Stěžovatel je přesvědčen, že o dalším trvání vazby měl rozhodovat Okresní soud v Karviné, pobočka v Havířově, neboť v obvodu tohoto soudu došlo ke spáchání trestného činu. Takový výklad podle stěžovatele odpovídá i interpretaci výše uvedeného nálezu Ústavního soudu Nejvyšším státním zastupitelstvím, podle něhož ve věcech, v nichž již byla založena příslušnost okresního soudu ve smyslu § 26 odst. 1 a 2 trestního řádu, se pro návrhy podávané po datu vyhlášení nálezu nově stanoví příslušnost okresního soudu podle hledisek § 18 trestního řádu.

Ústavní soud došel k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ačkoli je ústavní stížnost proti napadeným rozhodnutím o ponechání stěžovatele ve vazbě přípustným prostředkem ochrany práv, nelze přehlédnout, že stěžovatelova ústavní stížnost je postavena výhradně na námitce místní nepříslušnosti ve věci rozhodujícího soudu. Ústavní soud se přitom touto námitkou nemohl z dále uvedených důvodů zabývat.

O místní příslušnosti bylo pro okresní soud závazně rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 3 Nt 3/2016-19 ze dne 16. 5. 2016. Ačkoli Ústavní soud ustáleně a dlouhodobě proti rozhodnutí o příslušnosti soudu připouští podání ústavní stížnosti, stěžovatel této možnosti nevyužil. Okresní soud v Ostravě následně rozhodl o ponechání stěžovatele ve vazbě, proti čemuž se sice stěžovatel bránil stížností, ovšem místní nepříslušnost soudu v ní vůbec nenamítal. Námitku místní nepříslušnosti tedy stěžovatel poprvé uplatnil až v nyní projednávané ústavní stížnosti, přestože tak mohl učinit již dříve.

Ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy zejména procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. V souladu s tím Ústavní soud většinou nezasahuje do probíhajících řízení a v některých případech odmítá ústavní stížnosti mířící proti dílčím procesním rozhodnutím jako předčasná. Za "konečná" rozhodnutí, proti kterým lze brojit ústavní stížností, nicméně ustálená judikatura Ústavního soudu považuje i rozhodování nadřízených soudů o místní či věcné příslušnosti. Ústavní stížnosti napadající tato rozhodnutí Ústavní soud dlouhodobě připouští a věcně projednává, a to jak ve věcech občanskoprávních (viz např. nález

sp. zn. II. ÚS 727/11

ze dne 13. 12. 2011 či usnesení

sp. zn. II. ÚS 2483/15

ze dne 8. 12. 2015; srov. i body 17 až 20 nálezu

sp. zn. I. ÚS 904/08

ze dne 1. 6. 2010, v nichž se Ústavní soud výslovně zabývá otázkou přípustnosti ústavní stížnosti proti rozhodnutí o určení v daném případě věcné příslušnosti), tak ve věcech trestních (např. usnesení

sp. zn. I. ÚS 6/15

ze dne 5. 5. 2015,

sp. zn. I. ÚS 1646/12

ze dne 11. 10. 2012,

sp. zn. II. ÚS 1063/12

ze dne 7. 8. 2012 či

sp. zn. II. ÚS 1650/07

ze dne 26. 7. 2007). Z možnosti podat ústavní stížnost přímo proti procesnímu rozhodnutí o příslušnosti plyne, že stěžovatel stejnou námitku nemůže uplatnit později, tedy jako námitku v ústavní stížnosti proti samotnému rozhodnutí soudu, který je podle stěžovatele místně či věcně nepříslušný (obdobně viz usnesení Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 3292/14

ze dne 7. 7. 2015).

Stěžovatel v projednávané věci ani nemůže argumentovat, že ústavní stížnost proti rozhodnutí o místní příslušnosti nepodal, neboť měl v úmyslu se proti tomuto tvrzenému zásahu dále bránit v rámci probíhajícího trestního řízení (a ústavní stížnost tak považoval za předčasnou). Jak totiž vyplývá z přiložených rozhodnutí a vyžádané kopie stížnosti, kterou stěžovatel podal proti prvostupňovému rozhodnutí, stěžovatel námitku místní nepříslušnosti v této stížnosti vůbec nevznesl. I z tohoto pohledu tedy nebyla předmětná námitka uplatněna včas.

Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. září 2016

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu