Constitutional Court dismisses appeal for non-exhaustion of remedies and inadmissibility due to procedural defects.
Synthèse Legislator
Généré par l'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint against a Supreme Court decision dismissing an appeal. The appellant argued procedural errors in evidence assessment but failed to specify concrete legal questions or mandatory appeal requirements. The court ruled that the appeal contained defects preventing further proceedings and that the appellant did not exhaust all procedural remedies.
Regeste Legislator
Généré par l'IA§ 241a, § 237 of the Code of Civil Procedure; § 72, § 75 of the Act on the Constitutional Court: An appeal with missing mandatory requirements is inadmissible, and a rejected remedy due to such defects does not constitute exhaustion of procedural means.
Mots-clés
Généré par l'IADispositions légales citées
Généré par l'IAJurisprudence citée
Généré par l'IATexte complet
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce Vladimíra Sládečka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti obchodní společnosti REAL MORAVA - CZ, a.s., v likvidaci, se sídlem 739 14 Ostravice 60, zastoupené Mgr. Milanem Kvasnicou, advokátem, AK se sídlem Na Úvoze 392, 735 52 Bohumín - Záblatí, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2015 č. j. 33 Cdo 2658/2015-235, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 10. 2014 č. j. 56 Co 217/2014-194 a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 13. 2. 2014 č. j. 40 C 165/2012-132, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení práv ústavně zaručených v čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhala zrušení shora označených rozhodnutí vydaných v řízení o zaplacení částky 5 250 000 Kč s příslušenstvím.
Z napadených rozhodnutí připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že stěžovatelka se žalobou proti Rostislavu a Renátě Gažákovým domáhala zaplacení částky 5 250 000 Kč s příslušenstvím jako doplatek ceny díla - novostavby rodinného domku v k. ú. Kunčičky u Bašky za smluvní cenu 8 850 000 Kč. Okresní soud ve Frýdku-Místku žalobu zamítl, neboť po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaným se podařilo prokázat řádné a včasné zaplacení celé ceny díla. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný. O dovolání stěžovatelky rozhodl Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením tak, že je podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2013) odmítl. Podle soudu dovolání neobsahovalo údaj o tom, v čem dovolatelka spatřovala splnění předpokladů přípustnosti dovolání, jenž je obligatorní náležitostí dovolání, a v dovolacím řízení nebylo možné pro tuto vadu pokračovat. Nejvyšší soud poukázal na ustanovení § 237 o. s. ř., které zavazuje dovolatele vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a z jakého důvodu, což v projednávané věci dovolatelka neučinila.
V ústavní stížnosti stěžovatelka přiblížila okolnosti, za jakých došlo k založení obchodních společností InterDekor ZF, s. r. o. (později interdecor s. r. o.) a Real Morava-CZ, a. s., a zmínila i podnikatelské aktivity Zbyňka Fabíka, zetě manželů Gažákových, v letech 2002 - 2010. K věci samé uvedla, že po ustanovení správce podniku v nařízené exekuci na majetek stěžovatelky vyvstaly pochybnosti, zda manželé Gažákovi řádně uhradili celou cenu díla. Stěžovatelka se proto doplacení částky 5 250 000 Kč domáhala soudní cestou. Její žaloba však byla zamítnuta, s čímž stěžovatelka nesouhlasí, a zejména nalézacímu soudu vytýká řadu pochybení v procesu dokazování a zjišťování skutkového stavu. Je přesvědčena, že na ni bylo uvaleno nesplnitelné důkazní břemeno, neboť tvrzení žalovaných o datu a místu poskytnutí dílčích splátek či vystavení duplikátů příjmových pokladních dokladů, považovaných nalézacím soudem za pravdivá a dostačující, byla natolik neurčitá a vágní, že vyvrátit je nebylo ani možné. Stěžovatelka též v řízení tvrdila a dokladovala, že žalovaní nebyli natolik solventní, aby cenu díla mohli zaplatit, obecné soudy však její důkazní návrhy opomenuly. Pokud jde o hodnocení dalších provedených důkazů, stěžovatelka upozornila na některé logické rozpory, které vylučovaly buď přímo závěry o skutkovém stavu, nebo pravdivost tvrzení žalovaných. K rozhodnutí Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání stěžovatelka neargumentovala.
Dříve než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti kladené na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tedy mimo jiné i to, zda je přípustná.
Ústavní soud po seznámení se s ústavně právní argumentací stěžovatelky, napadenými rozhodnutími a obsahem jejího dovolání, které si vyžádal od Okresního soudu ve Frýdku-Místku, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu zjevně neopodstatněná a v části směřující proti rozsudkům Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Frýdku-Místku nepřípustná, a to z následujících důvodů.
V projednávané věci stěžovatelka podala dovolání, v němž uvedla, že "napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu". Z dovolání je zřejmé, že napadla závěry odvolacího soudu stran skutkového stavu věci majíc je v rozporu se zásadami dokazování (opomenutí důkazu) a pravidly jejich hodnocení (rozpor se zásadami formální logiky), žádné konkrétní právní otázky však neformulovala a Nejvyššímu soudu nepředložila. K odkazu stěžovatelky na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 420/2009 (ve vztahu k opomenutému důkazu) a rozsudek sp. zn. 28 Cdo 2645/2009 (ve vztahu k požadavkům kladeným na proces hodnocení důkazů) a citacím částí jejich odůvodnění, je třeba uvést, že řešení konkrétní právní otázky je vždy spojeno s posouzením jedinečného skutkového základu věci. Stěžovatelčin poukaz na formulace obecného rámce situací, ve kterých dochází k pochybením v procesu dokazování a zjišťování skutkového stavu věci, jež zakládají porušení pravidel spravedlivého procesu zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny, za řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání považovat nelze.
Ústavní soud tak přisvědčuje soudu Nejvyššímu, že stěžovatelčino dovolání trpělo vadami, pro které nebylo možné v řízení pokračovat, neboť jedna ze dvou obligatorních náležitostí pro posouzení přípustnosti v jejím dovolání absentovala (srov. ustanovení § 241a ve spojení s § 237 o. s. ř.).
Jestliže dovolání stěžovatelky vykazovalo vady, pro něž nebylo možné v dovolacím řízení pokračovat, a jí podaný mimořádný opravný prostředek byl z tohoto důvodu odmítnut, nejednalo se o efektivní vyčerpání procesního prostředku k ochraně práva (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Podání vadného dovolání nelze postavit na roveň situaci popsané v ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, tj. že mimořádný opravný prostředek byl odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na uvážení orgánu, který o něm rozhoduje, neboť stěžovatelka svým nesprávným postupem neumožnila dovolacímu soudu zvažovat přípustnost dovolání.
Ve vztahu k rozsudku Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku je tudíž ústavní stížnost z důvodu řádného nevyčerpání všech procesních prostředků nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. září 2016
Jan Musil v. r.
předseda senátu