Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding procedural costs as no fundamental rights violation occurred.
Synthèse Legislator
Généré par l'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by AXI spol. s r.o. against a regional court's decision denying procedural costs. The applicant argued that the lower court arbitrarily applied cost rules, violating her constitutional rights and fair trial guarantees. The court rejected this claim, noting that it does not review ordinary court decisions on costs unless there is an extreme violation of justice principles, which was not found here.
Regeste Legislator
Généré par l'IALaw on the Constitutional Court; Act No. 182/1993 Coll.; The Constitutional Court reviews ordinary court decisions on procedural costs only in cases of extreme deviation from justice principles with significant impact on the applicant, which was not established in this instance.
Mots-clés
Généré par l'IADispositions légales citées
Généré par l'IAJurisprudence citée
Généré par l'IATexte complet
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti společnosti AXI spol. s r. o. se sídlem v Brně, Údolní 4, zastoupené JUDr. Pavlem Knitlem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 5, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2016, č. j. 44 Co 103/2015-184, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností došlou dne 22. 4. 2016, doplněnou dne 26. 4. 2016, splňující formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení výroku o náhradě nákladů řízení vydaného odvolacím soudem, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo vyplývající z čl. 36 odst. 1 a 3, čl. 11 Listiny základních práv a svobod a z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka, v řízení jinak úspěšná, požadovala, aby jí neúspěšná strana (vedlejší účastník) nahradila také náklady nalézacího řízení; odvolací soud však podle stěžovatelky v této části svévolně aplikoval § 150 o. s. ř. a náhradu nákladů nalézacího řízení stěžovatelce nepřiznal.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů; popřel by svou roli a postavení v rámci výkonu soudní moci, pokud by se opakovaně zabýval konkrétními úvahami obecných soudů, které byly určující pro jejich rozhodnutí o nákladech řízení. Pro přezkum Ústavním soudem je určující výhradně dodržení ústavního rámce rozhodovací činnosti v projednávané věci.
Při posuzování problematiky náhrady nákladů řízení Ústavní soud postupuje zdrženlivě; do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahuje výjimečně a pouze v případech, kdy je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti [srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2007,
sp. zn. III. ÚS 624/06
(N 27/44 SbNU 319 dostupný na http://nalus.usoud.cz]. Věci tohoto druhu zpravidla vůbec nemohou dosáhnout ústavněprávní roviny, ledaže by šlo o mimořádně závažné pochybení s významnými dopady na osobu stěžovatele, resp. do jeho majetkových poměrů (usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2014,
sp. zn. III. ÚS 3519/13
, ze dne 3. 4. 2014,
sp. zn. III. ÚS 1848/13
, nebo ze dne 25. 11. 2010,
sp. zn. III. ÚS 2525/10
). V projednávaném případě jde navíc o náklady řízení v bagatelní výši z hlediska možného dovolání a Ústavní soud žádný, natož extrémní, rozpor s principy spravedlnosti ani významný dopad do majetkových poměrů stěžovatelky v napadených rozhodnutích neshledal.
Odvolací soud v projednávané věci dospěl k závěru, že žaloba byla stěžovatelkou podána předčasně, neboť stěžovatelka vedlejšímu účastníkovi před podáním žaloby neprokázala, že došlo k postoupení pohledávky, a že jí žalovaná pohledávka náleží. Přestože byl postoj vedlejší účastnice (pojistitele) zřejmý a bylo zjevné, že dobrovolně plnit nehodlá, nelze považovat nepřiznání nákladů řízení v prvním stupni stěžovatelce za extrémní vybočení z ústavněprávních kritérií spravedlivého procesu. Názor stěžovatelky, že žaloba předčasně podána nebyla, není ústavněprávně relevantní skutečností, která by založila opodstatněnost ústavní stížnosti.
Stěžovatelka měla možnost prezentovat svůj postoj k rozhodnutí o nákladech řízení v rámci svého odvolání, tudíž nelze ani dovodit, že by jí bylo toto právo upřeno. Ústavní soud neshledal, že by odvolací soud postupoval svévolně, neboť jeho závěr o předčasnosti žaloby je rámcově způsobilý založit důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř. Ústavní soud nemá v kompetenci měnit rozhodnutí obecných soudů jen proto, že sám by na jejich místě případně rozhodl odlišně. Odvolací soud v napadeném rozsudku vyložil, proč náhradu nákladů řízení v prvním stupni nepřiznal. Je sice nutné připustit, že rozhodnutí o nepřiznání nákladů řízení v tomto rozsahu má být výjimkou z pravidla, a jako takové vyžaduje odůvodnění podrobnější, nejde však s ohledem na již naznačená hlediska o deficit natolik závažný, aby dosáhnul ústavněprávní úrovně. Proto Ústavní soud považuje tuto stížnost směřující proti výroku o nákladech řízení za zjevně neopodstatněnou.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. září 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu