Legislator Jurisprudence & Législation
II.ÚS 2120/16 ECLI:CZ:US:2016:2.US.2120.16.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to remove formal defects and lack of mandatory lawyer representation.

Numéro de cause II.ÚS 2120/16
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint due to multiple formal and substantive defects. The applicant failed to provide mandatory legal representation and did not specify the legal grounds for her claim, violating procedural requirements under the Constitutional Court Act. The court dismissed the petition because the applicant ignored a deadline to correct these deficiencies, rendering the case inadmissible for substantive review.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 30, § 31, § 34 of the Constitutional Court Act; Mandatory legal representation is required for constitutional complaints to prevent unqualified submissions, and failure to remove specified defects within the prescribed deadline results in the dismissal of the petition.

Mots-clés

Généré par l'IA
mandatory lawyer representation constitutional complaint admissibility formal defects removal procedural requirements inadmissible petition

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 30, § 31 of the Constitutional Court Act
§ 34 of the Constitutional Court Act

Jurisprudence citée

Généré par l'IA

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o návrhu stěžovatelky E. S. takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 29. 6. 2016 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, kterým stěžovatelka žádá o "pomoc v řešení našich problémů ohledně spravedlnosti". Obsahem tohoto podání je zejména kritika soudce JUDr. Hoskovce, její právní zástupkyně a manžele stěžovatelky a vyslovená obava ohledně jejího syna, umístěného do krizového centra, a jeho psychického stavu.

Podání stěžovatelky zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Zejména z něj vůbec nebylo patrno, čeho se vlastně stěžovatelka v tomto řízení domáhá, a pro řízení před Ústavním soudem nebyla zastoupena advokátem (§ 30, § 31 cit. zákona).

K odstranění formálních a obsahových nedostatků podání, jakož i nedostatku povinného zastoupení advokátem, byla navrhovatelka vyzvána přípisem, jí doručeným dne 15. 7. 2016, v němž byla též upozorněna, že neodstraní-li vytýkané vady ve lhůtě do 30 dnů, bude návrh odmítnut. Dostalo se jí rovněž náležitého poučení, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, a jakými nedostatky oproti tomu trpí. Výslovně byla poučena o tom, že ústavní stížnost lze podat teprve po vyčerpání všech prostředků k ochraně práv.

Na tuto výzvu stěžovatelka nijak nezareagovala.

Ústavní soud za této situace konstatuje, že navrhovatelka vady svého návrhu k dnešnímu dni neodstranila, přičemž lhůta k odstranění vytknutých vad jí marně uplynula již dne 15. 8. 2016.

Základní vadou, od níž se ostatně odvíjely i vady další, byla absence povinného zastoupení advokátem. Jak Ústavní soud již několikrát konstatoval [srov. např. nález

sp. zn. I. ÚS 89/94

ze dne 29. 11. 1994 (N 58/2 SbNU 151; veškerá judikaturu Ústavního soudu je dostupná též z: http://nalus.usoud.cz)], smyslem povinného zastoupení advokátem je, aby (s ohledem na mimořádnou závažnost řízení) Ústavní soud jako specializovaný soud nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání. Příkladem takové situace je právě postup navrhovatelky, která svůj návrh vůbec nijak ústavněprávně neodůvodnila a není z něj ani patrno, čeho se vlastně domáhá a zda je podaný návrh přípustný.

Jakkoliv si je Ústavní soud vědom omezených možností stěžovatelky předestřít zásadní ústavněprávní argumentaci, bylo na ní, aby vyslyšela výzvu Ústavního soudu a zvolila si advokáta, jenž by vylíčil, v čem spočívalo její omezení základních lidských práv a svobod, jaká rozhodnutí vlastně napadá a rovněž by uvedl, že před podáním ústavní stížnosti stěžovatelka vyčerpala všechny přípustné prostředky k ochraně svých práv. Pokud tak neučinila, nemůže tuto její nečinnost Ústavní soud nikterak nahrazovat a návrh stěžovatelky nelze jakkoliv meritorně posoudit. Právě proto ostatně ve výzvě k odstranění vad stěžovatelku výslovně informoval o možnosti určení advokáta Českou advokátní komorou.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) návrh odmítnout z důvodu neodstranění vad návrhu v určené lhůtě.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. srpna 2016

Vojtěch Šimíček v. r.

soudce zpravodaj