Legislator Jurisprudence & Législation
II.ÚS 2069/16 ECLI:CZ:US:2016:2.US.2069.16.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as frivolous due to trivial monetary dispute amount.

Numéro de cause II.ÚS 2069/16
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected Jaroslav Vorlíček's constitutional complaint against a district court judgment ordering him to pay 2,941 CZK for unjust enrichment. The court found the complaint frivolous because the underlying dispute involved only a trivial sum, lacking any significant constitutional impact. Consequently, the complaint was dismissed without oral proceedings under the specific provision for inadmissible applications.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if it concerns a trivial matter without exceptional circumstances elevating it to constitutional significance.

Mots-clés

Généré par l'IA
constitutional complaint trivial matter bagatelní case unjust enrichment frivolous application Constitutional Court Czech Republic

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ústavní stížností podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl shora označené soudní rozhodnutí, a to pro porušení čl.
čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 202 odst. 2 o. s. ř.
§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Jurisprudence citée

Généré par l'IA

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Vorlíčka, právně zastoupeného Mgr. Lukášem Pechem, advokátem se sídlem Široká 117/22, Praha 1, proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 24. 2. 2016 č. j. 206 C 9/2014-103, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl shora označené soudní rozhodnutí, a to pro porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Kolíně byl stěžovatel zavázán zaplatit žalobci částku 2 941 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05% od 7. 10. 2014 do zaplacení. Část žaloby, v níž se žalobce domáhal úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 2 941 Kč za dobu od 21. 10. 2012 do 6. 10. 2014, byla zamítnuta. Na náhradě nákladů bylo stěžovateli uloženo zaplatit žalobci částku 2 569,69 Kč. Soud takto rozhodl z titulu bezdůvodného obohacení za užívání pozemků specifikovaných v žalobě bez právního důvodu.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že soud rezignoval na řešení toho, které z pozemků stěžovatel skutečně užívá, a také na řešení otázky dobrých mravů.

4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

5. V prvé řadě Ústavní soud nemohl přehlédnout, že předmětem soudního sporu se stala toliko částka 2 941 Kč s příslušenstvím (a náklady řízení), což znamená, že ústavní stížnost byla podána v "bagatelní" věci [srov. ustanovení § 202 odst. 2 i § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.], přičemž dle konstantní judikatury tato skutečnost (bez dalšího) zakládá důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014

sp. zn. III. ÚS 3725/13

(N 55/73 SbNU 89)]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc - přes svou bagatelnost - vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu [viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014

sp. zn. III. ÚS 1161/14

(dostupné na http://nalus.usoud.cz)].

6. V tomto ohledu stěžovatel nic neuvedl, a ani z obsahu ústavní stížnosti či okolností případu neplyne, že by souzená věc - přes svou očividnou "bagatelnost" (z pohledu výše částky, která byla předmětem daného soudního sporu) - měla dosáhnout ústavně právní dimenze. Nadto, jak patrno z napadeného rozsudku, obvodní soud se otázkami, které stěžovatel znovu otevřel v ústavní stížnosti, zabýval a své závěry dostatečně zdůvodnil. Ústavní stížnost je tak v podstatě polemikou se skutkovými a právními závěry okresního soudu spočívajícími v rovině tzv. podústavního práva. Takto koncipovanou ústavní stížnost by s ohledem na judikaturu Ústavního soudu, týkající se postavení tohoto soudu v ústavním systému a z něho plynoucího vztahu k obecné justici (dle níž nelze považovat tento soud za "superrevizní" instanci v systému obecného soudnictví a již vůbec ne za jakýsi "náhradní" odvolací či dovolací orgán tam, kde zákon podání žádného či dalšího opravného prostředku nepřipouští), nebylo možné považovat za opodstatněnou ani v případě, že by o "bagatelní" věc nešlo, když žádný ústavní přesah věci shledán nebyl.

7. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. srpna 2016

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu