Constitutional Court dismisses appeal as the administrative review procedure already provided sufficient judicial protection.
Synthèse Legislator
Généré par l'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Marie Kožejová against the Supreme Administrative Court's refusal to allow a retrial in an administrative case. The applicant argued that the strict limitation of retrial procedures in administrative proceedings violated her right to a fair trial and left her without housing resources. The court determined that the existing review mechanism already satisfied constitutional guarantees and that the applicant failed to demonstrate a reasonable justification for the restriction.
Regeste Legislator
Généré par l'IA§ 114 odst. 1 s. ř. s.; The restriction of retrial procedures in administrative proceedings does not violate the right to a fair trial when the original decision has already undergone judicial review.
Mots-clés
Généré par l'IADispositions légales citées
Généré par l'IAJurisprudence citée
Généré par l'IATexte complet
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Marie Kožejové, zastoupené Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem v Ostravě, Jaklovecká 18, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Ads 74/2016-38 ze dne 26. května 2016, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se u Krajského soudu v Ostravě domáhala obnovy řízení vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 38 Ad 6/2013 o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Krajský soud návrh odmítl s tím, že nejde o řízení vyjmenované v § 114 odst. 1 soudního řádu správního (dále též "s. ř. s."). Následnou kasační stížnost Nejvyšší správní soud zamítl, s tím, že obnovu řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu zákon skutečně nepřipouští.
2. Proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu stěžovatelka brojila ústavní stížností, neboť se domnívala, že jím došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces. Porušení stěžovatelka spatřovala v tom, že obnova řízení je v právním řádu obecně přípustná a neexistuje rozumný důvod, proč by měla být zásadním způsobem omezena ve správních řízeních. V projednávané věci se objevily skutečnosti rozhodné pro přiznání dávky na bydlení. Jde tedy o věc životně významnou, v některých případech neúspěšný žadatel může zůstat na okraji společnosti zcela bez prostředků a bez bydlení. Úzké vymezení obnovy řízení v § 114 odst. 1 s. ř. s. stěžovatelka považuje za protiústavní.
3. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadeným rozhodnutím; dospěl k závěru, že se jedná o návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález
sp. zn. Pl. ÚS 85/06
ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení
sp. zn. Pl. ÚS 24/02
ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].
4. Z návrhu je zřejmé, že stěžovatelka zcela pomíjí rozdíl mezi řízením před správními orgány a správními soudy, zejména pak řízením o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65-78 s. ř. s. Řízení o této žalobě je zásadně koncipováno jako řízení přezkumné, vztahuje se tedy ke skutkovému a právnímu stavu v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Nové okolnosti tedy z povahy věci mohou být významné zejména pro řízení před správním orgánem, nikoliv správní soud (zřejmě proto zákonodárce obnovu řízení podle § 114 odst. 1 s. ř. s. směřuje na řízení, která jsou svou povahou převážně nalézací). Bližší podrobnosti stěžovatelka neuvedla, takže není zřejmé, proč nepožádala o obnovu správního řízení podle § 100 správního řádu, nehledě na to, že předchozí zamítavé rozhodnutí by nemělo tvořit překážku věci rozhodnuté (§ 48 odst. 2 správního řádu a contrario).
5. K rozsahu a významu záruk plynoucích z čl. 36 odst. 2 Listiny lze uvést, že původní správní rozhodnutí zjevně přezkoumáno bylo (Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 38 Ad 6/2013). Případné rozhodnutí o zamítnutí žádosti o povolení obnovy taktéž soudnímu přezkumu podléhá (usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 1 As 21/2010-65 ze dne 12. 3. 2013, publ. pod č. 2838/2013 Sb. NSS). Záruka bezvýjimečného poskytnutí soudní ochrany před rozhodnutími orgánů veřejné správy, jež se týkají základních práv a svobod, tak byla ve věci stěžovatelky dodržena [k významu této záruky srov. odst. 36-39 nálezu
sp. zn. Pl. ÚS 9/14
ze dne 16. 12. 2014 (14/2015 Sb.)]. Speciální ustanovení čl. 36 odst. 2 Listiny se tedy neuplatní. Pochybnosti o ústavnosti obnovy řízení před správními soudy neměl Ústavní soud ostatně ani dříve (usnesení
sp. zn. II. ÚS 1821/14
ze dne 20. 1. 2015,
III. ÚS 1106/12
ze dne 14. 6. 2012,
IV. ÚS 347/11
ze dne 7. 3. 2011,
I. ÚS 3001/07
ze dne 25. 8. 2008).
6. K uplatnění obecného čl. 36 odst. 1 Listiny lze stručně uvést, že zaručuje právo každého domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Stanoveným postupem je přitom v projednávané věci třeba rozumět zejména § 114 odst. 1 s. ř. s. S tímto ustanovením stěžovatelka sice nesouhlasí, správnost jeho aplikace však nezpochybnila. Ústavní soud sám žádné vady neshledal.
7. Ústavní soud z výše uvedených důvodů odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2016
David Uhlíř v. r.
předseda senátu